Návrat do starých časů

Nejsem zrovna nadšený tím, že se v mojí milované Opeře najednou s novou verzí objevila řada chyb, z nichž ta pro mě nejvážnější spočívá v menší chybě v cookies. Kvůli tomu mi například Opera hlásí nové příspěvky na diskuzních fórech, které jsem už ale četl a jak jsem tak pátral na oficiálním fóru, tak chyb je bohužel mnohem víc. Pak také nechápu, proč tvůrci přesunuli tlačítko umožňující vytvořit nový panel na pravou stranu obrazovky, místo původní levé (ale návrat tlačítka na původní místo je otázkou dvou vteřin). Doufám že už někdo pracuje na odstranění těch chyb a než se tak stane, budu mezitím používat nový Firefox. Dokonce se na něj už objevil elegantní a přitom pěkný tmavý skin, který zvláště pěkně ladí například se stalker fórem nebo s mým blogem (viz obrázek). Jako náhrada Opery mi ale stačit rozhodně nebude - ať už kvůli nepřítomnosti obrazovky rychlého spuštění, kam bych si mohl přehledně i s náhledem dodat nejnavštěvovanější weby, či třeba poněkud dementního tvoření nových panelů (to jsem však později vyřešil). Firefox se mi ale jinak docela zalíbil - nic proti němu nemám, až na to, co jsem psal již v předchozím článku. Zkušeným uživatelům Opery nic nového nepřinesl.

Nyní ale přejděme k příjemnějšímu faktu - opět jsem byl překvapen celkovou návštěvností blogu, která se blíží k tří a půl tisícům. Pro mě je to něco naprosto nevídaného a nečekaného, už jenom pro to, že mi všichni svojí přízní dokazujete, že tady nepíšu jen tak do větru. A právě za to bych Vám opět chtěl poděkovat.

Na závěr bych se ještě rád zmínil o něčem, co mi v tomto týdnu udělalo stejnou radost, jako pohled na statistiku přístupů a čemu jsem věnoval i dnešní nadpis. Ještě v dobách stařičkých 486, kteroužto jsem měl sám doma dokonce ve dvou vydáních (jednu od IBM a jednu od Compaqu, která stála za měsíc starou majonézu zapomenutou za zapnutým topením), jsem si kromě legendárních her typu Commander Keen, Prince Of Persia či oněch klasických formulí a motorek od Accolade oblíbil ještě jednu - byla to logická plošinovka od Apogee s názvem Crystal Caves. V hlavní roli se představil horník Mylo Steamwitz, který se rozhodl navštívit neznámou planetku bohatou na nejrůznější drahokamy a jejich sbíráním si chtěl dopomoci ke splnění svého snu (který se na konci hry vždy nějak zvrtnul).

Musím uznat, že na svou dobu (to se psal ještě rok 1991) to byla hra skutečně skvělá a objevná. Nejen, že ve hře byla spousta přepínačů, nástrah, nepřátel, ale i logických hádanek a nejrůznějších zpestření (obrácení gravitace, hra ve tmě a tak dále). Právě u Crystal Caves jsem svého času strávil několik nádherných dní a zároveň při plnění poslední mise mi poprvé moje milá 486 vypověděla službu. Dovedete si asi představit, jaký šrám na duši mi tato situace přivodila. Nyní se však Crystal Caves do mých spárů dostala znovu (kupodivu plně funguje pod Win XP) a já se znovu vrátil do svého mládí a připomenul si tak jednu z nejpovedenějších her, které jsem kdy hrál (i když by nad grafikou dnešní Crysisofilové jen ohrnuli nos a pomysleli si o mě, že jsem vyšinutý magor, který si zapomněl vzít prášky). Crystal Caves byla však trilogie a vzhledem k tomu, že jsem to dříve nevěděl, jsem po (opravdu rychlém) dohrání prvního dílu začal hledat další dvě epizody. Ty jsem nakonec objevil a rozehrál. Nyní mě ale omluvte, drahokamy a rozkřápaný zvuk pcspeakeru mě opět volají.