Call of Juarez: The Cartel [recenze]

Jsou hry, které jsou zábavné i deset let po vydání, stejně jako existují hry, co jsou špatné ještě předtím, než vůbec vzniknou. Jsou hry, které nemají ani jednu technickou chybu a jejich hraní je zábava, stejně jako existují hry technicky mizerné, náplní mdlé a vizuálně odpudivé. Takové hry, před kterými jste schopní schovat se i do plného pytlíku čočky tak dobře, že vás nenajde ani policejní rada Vacátko.

Pak tady máme speciální kategorii her, které jsou natolik úspěšné, že si hráčstvo žádá pokračování. Naprostá menšina takových nástaveb však bývá stejně kvalitní, ne-li ještě lepší, než díl první - jenže sérii Call of Juarez se to nějak záhadně dařilo. A pak to přišlo. Osudový zlom. Znamení z horoucích pekel. Dojení značky. Přišel Cartel.

Začínáme, vážení
Do velice poutavého a filmově strhujícího děje, který si v ničem nezadá s živým záznamem z rumunské veselice, vstupují tři postavy - potomek Raye McCalla, Ben McCall (což je v podstatě Ray s dlouhými vlasy), DEA agent Eddie Guerra a agentka Kimberly Evansová. Ve výsledku jsou však jakákoliv jména zhola zbytečná, jelikož každá z těchto novodobých figurek má charisma velikosti rozdrobeného piškotu... možná až na toho Bena. Tihle tři výtečníci se nijak zvlášť nemusí, jenže shodou okolností teď musí táhnout za jeden provaz a snažit se mezi sebou alespoň trochu vycházet.

Ten umí to, ten zas tohle... a tenhle vůbec nic
Ono vůbec vtisknout herním postavám nějakou osobnost je práce zdlouhavá a velice náročná. Polský Techland se rozhodl, že na to půjde od lesa, na nějaké trapné vykreslení osobností se vys... vykašle a vyrukuje s originálním nápadem, který tu ještě nebyl - všichni budou tak tvrdí tvrďáci, až se před nimi i mramor ustrne. A aby to byli skuteční drsoni, kterým není rovno a bylo na první pohled poznat, že do boje s drogovými kartely nejsou verbovaní žádní Mirkové Dušínové, odvíjí se od toho i tuze drsná mluva. Co věta, to motherfucker, fuck, shit a zas fuck, takže po imaginárním vyškrtání všech těchto bohatých a pestrých slovíček najednou zjistíte, že ani jeden herní charakter skoro vůbec nemluví. Dialogy se tak rychlostí nečekaného průjmu smrskávají na hrstku tupě napsaných nesouvislých vět, které ze sebe mohl vypotit maximálně tak pod obraz nadrogovaný hadr na nádobí. Značnou měrou tomu napomáhá i otřesně zvládnutý dabing bez emocí a bez důrazu na intonaci. Kolem agentů sviští kulky, odlupuje se omítka ze zdí, vybuchují auta (a to v míře větší než ohromné), ale ostřílení pistolníci se mezi sebou dorozumívají jako dva unavení vnuci na návštěvě u babičky v Podolí, co zrovna otrhali jabloň u zídky. 

Varle z nebe slétlo, z plna hrdla křičelo
Samotná herní náplň je tvořená velice zábavnými (TM) přestřelkami, kdy se pět metrů od vás odnikud vyrojí stovka protivníků a kropí do vás takové množství olova, až by nejedna slévárna tiše záviděla. Nic, co by tady už nebylo tisíckrát dřív, včetně stupidního autohealu. Po vyčištění jednoho sektoru přeběhnete do dalšího, vykopnete zamčené dveře a situace se opakuje. Kdo by čekal nějakou změnu, byl by na omylu - snad až na neustálé exploze, které tu jsou skutečně na denním pořádku. Tu bouchne auto, tu popelnice, tu zase krabice od džusu a jednou dokonce i sup kroužící v nebesích. Hlavní je, že to bouchá a přes to prostě vlak nejede. Hra vám do cesty staví tolik designových debilit, až je s podivem, že něco tak mizerného vůbec prošlo nějakou výstupní kontrolou (pokud tedy nějaká vůbec byla). Abych ale pořád na Cartel neházel jenom špínu, tak ze slušnosti dodám, že se objeví i několik "zpestřujících" automobilových honiček. Jenže průser tkví v naprosto otřesné linearitě, kdy nejen že nemůžete zatočit někam, kam autoři nechtěli, ale dokonce musíte často až s chirurgickou přesností projíždět označenými body na vozovce. Pokud jeden minete, nový se neobjeví a tak se budete muset vracet. Jinak se toho moc nemění ani tady - jeden řídí a zbylí dva kropí jako idioti po všem, co se pohne.

"Já tě viděl!"
Ačkoliv Cartel nabízí poměrně velký počet zbraní, všechno to jsou reskiny začáteční Beretty nebo Kalašnikova. Něco můžete najít v průběhu hry, zbytek si pak odemykáte za body utržené hledáním speciálních ukrytých předmětů, odvíjejících se od zvolené postavy. Ano, můžete si vybrat postavu. Ano, můžete si odemykat zbraně a dokonce nechybí ani bonus v podobě dvojnásobně rozšířené kapacity zásobníků pro pistole. Jenže je to k ničemu. Kulomet střílí stejně jako samopal, pistole je účinnější než puška, zpětný ráz prakticky neexistuje, s téměř jakoukoliv pistolí na tři zásahy rozšmelcujete Hummera natřískaného ozbrojenými protivníky, ale s kulometem máte problém ubránit se obyčejným mafiánům v tílkách. Pokud vás navíc během sbírání doličných předmětů uvidí spoluhráč, veškeré získatelné body se automaticky připisují na jeho konto. Jak skvělé...

Ve dvou se to lépe trpí
Pár bodů k dobru si Cartel odnáší za kooperační režim, ale ani ten nedokáže zakrýt naprosto stupidní design levelů a nehoráznou absenci vymyslet něco byť trochu nového. Nenajdete-li do party třetího kamaráda a zbývající postavu svěříte do rukou počítače, dočkáte se natolik vypečených momentů, že jejich kompletní výčet by si zasloužil speciální článek - potěší zejména vynucený ingame chat, takže jestli nechcete svoje kamarády slyšet dvakrát, rovnou zapomeňte na Skype nebo voice chat na Steamu. No a teď něco málo k náplni samotné... ve chvíli, kdy bude váš společník poraněn, spadne na zem a tam bude tak dlouho, než mu někdo pomůže opět vstát. Na tom by v dnešní době nebylo nic moc divného - když ale k zemi padnete oba, počítačem řízená postava (která až do této chvíle měla zapnutou nesmrtelnost) se zasekne a zírá, jako kdyby právě viděla poctivého politika. Podobně veselé jsou i situace, kdy jeden z hráčů spadne na zem, druhý mu pomůže a vzápětí spadne na zem on sám kvůli pistolníkům před vámi. První hráč tedy na oplátku zvedne druhého a sám opětovně padá na zem.

Těžko odhadovat, zda v Techlandu neměli čas, náladu, peníze a nebo všechno dohromady, ale to nás jako hráče nemusí zajímat. Za cenu AAA titulu se tu objevuje graficky zastaralá koridorovka naplněná stovkou tu menších, tu zas větších bugů, navíc ještě okořeněná hnusnými animacemi, unylým dabingem, idiotským příběhem a naprosto otřesnou herní náplní. Pejsek s kočičkou zas projednou uvařili dort, který se nedá ani se sebevětším přemáháním sníst.