To je kvůli tomu, že pár lidí mělo nápad
Ambice nejsou na škodu, zvláště když po sérii humorných adventur chcete na trh přijít s nějakou tou přece jenom trochu vážnější hrou. Podobná myšlenka napadla i hochy ze Zima Software, tedy konkrétně kdysi dávno v roce 1999. Jenže s nevelkým rozpočtem a tunou problémů ve studiu se hra dělá špatně a proto není divu, že následovalo několik odkladů a další čachry v sestavě programátorů, skripterů, grafiků a vlastně všech ostatních lidí, kteří se běžně na tomhle výrobním mumraji podílejí. Roku 2001 se tehdy původní dílko s názvem Death Tracer přejmenovalo na nynější Bloodline a dokonce se zdálo, že se zvířená půda přeci jen zklidnila. Hoši tedy pracovali a pracovali a o dva roky později Bloodline vydali.
To je kvůli tomu, aby se člověku nic nepletlo
Samotná instalace, rozprostřená na kapacitě jednoho cédéčka, netrvá ani nějak zvlášť dlouho a hned po jejím doběhnutí se na monitoru vyloupne okénko s celkem třemi možnostmi - hrát, intro a konec. První a třetí tlačítko asi nevyžaduje podrobnějšího rozboru, položka s intrem už je však zajímavější. Hra, dá-li se jí tak vůbec říkat, má totiž takovou zajímavou vlastnost, kterou jest neschopnost přehrát intro hned po spuštění hry. Právě proto tu máme ono zmíněné tlačítko, které spustí váš výchozí mediální přehrávač (!!!) a teprve v něm se celá úvodní scéna přehraje. Jak profesionální. Jak oslnivé.
Ambice nejsou na škodu, zvláště když po sérii humorných adventur chcete na trh přijít s nějakou tou přece jenom trochu vážnější hrou. Podobná myšlenka napadla i hochy ze Zima Software, tedy konkrétně kdysi dávno v roce 1999. Jenže s nevelkým rozpočtem a tunou problémů ve studiu se hra dělá špatně a proto není divu, že následovalo několik odkladů a další čachry v sestavě programátorů, skripterů, grafiků a vlastně všech ostatních lidí, kteří se běžně na tomhle výrobním mumraji podílejí. Roku 2001 se tehdy původní dílko s názvem Death Tracer přejmenovalo na nynější Bloodline a dokonce se zdálo, že se zvířená půda přeci jen zklidnila. Hoši tedy pracovali a pracovali a o dva roky později Bloodline vydali.
To je kvůli tomu, aby se člověku nic nepletlo
Samotná instalace, rozprostřená na kapacitě jednoho cédéčka, netrvá ani nějak zvlášť dlouho a hned po jejím doběhnutí se na monitoru vyloupne okénko s celkem třemi možnostmi - hrát, intro a konec. První a třetí tlačítko asi nevyžaduje podrobnějšího rozboru, položka s intrem už je však zajímavější. Hra, dá-li se jí tak vůbec říkat, má totiž takovou zajímavou vlastnost, kterou jest neschopnost přehrát intro hned po spuštění hry. Právě proto tu máme ono zmíněné tlačítko, které spustí váš výchozí mediální přehrávač (!!!) a teprve v něm se celá úvodní scéna přehraje. Jak profesionální. Jak oslnivé.
 |
| Může to být zbraň. Nebo klidně třeba i prototyp jízdního kola. |
To je kvůli tomu, aby se člověk zbytečně nezdržoval
První dojem tedy není zrovna nejlepší, ale ten se třeba ještě změní při hraní. Nebo taky ne. Nasvědčuje tomu i velmi spartánské menu, kde je všehovšudy pět položek a jediné, co si v nastavení můžete změnit, je rozložení kláves, rozlišení a... jo, vlastně už nic. Špatné konzolové porty jsou jedna věc, ale to, co předvádí Bloodline, to je naprosto nová liga. A za přenastavování kláves by si celý tým ze Zimy zasloužil krumpáčem přes levé a následně i pravé varle. Pro jistotu dvakrát. Nebo možná i třikrát. Nastavování kláves je totiž taková hra ve hře a klidně u ní nakonec můžete strávit mnohem víc času, než v příběhu jako takovém. Ke každé akci je totiž nutné přiřadit jak primární, tak sekundární klávesu. Problém je, že vám to hra nikde neřekne a vy tak mnohokráte omylem zmáčknete něco, co jste vůbec nechtěli. Což by nebyla žádná tragédie, kdyby valná většina předem nastavených kláves NEŠLA znovu přenastavit zpátky. Tlačítko pro reset vlastního nastavení pochopitelně chybí taky a vám tak v případě chyby nezbyde nic jiného, než se s tímto rozložením smířit a nebo se vrátit do Windows, ručně smazat konfigurační soubor, pak znovu hru zapnout a modlit se, že tentokrát se nespletete a nastavíte všechno tak, jak jste plánovali. No a kdybyste se v nastavení chtěli pohybovat pomocí myši, tak na to rovnou zapomeňte. Jenom si hezky dloubejte do šipek.
 |
| To prosím pěkně není vyrážka, ale stopy po zásazích. |
To je kvůli tomu, aby vývojáře neotravovali fanoušci
Zajímavou a v mnoha hrách notně opomíjenou položkou je seznam autorů. Z tříáčkových (a vlastně i jakýchkoliv ostatních) her jste už určitě zvyklí na nikdy nekončící půlhodinový maraton, ve kterém kromě hlavních autorů často najdete i jména uklízeček a doplňovačů toaletních papírů. Ne ale v Bloodline. Za těch pár desítek vteřin se v titulcích zopakuje asi šest lidí, přičemž korunu tomu všemu nasazuje anonymní hlavní programátor, pan inženýr Jiří H. A ani se mu nedivím, protože podepsat se pod takovou žumpu by si netroufl asi nikdo.
To je kvůli neskutečně oslňující grafice
Následuje pátý odstavec a já zatím pořád rozebírám všechno okolo. Nebojte se, náprava je na cestě. Nuže dobrá, klikám na novou hru a v kůži zatím bezejmenného chlapíka nadabovaného Zdeňkem Mahdalem se ocitám v nemocniční ordinaci. Zjištění číslo jedna - neskutečně vysoká citlivost myši. Zjištění číslo dvě - vzhledem k absenci jakéhokoliv nastavení mám smůlu. Ještě štěstí, že si můžu citlivost kurzoru měnit přímo na myšákovi... ale myslím, že v době, kdy Bloodline vyšla, takovým komfortem mnoho hráčů nedisponovalo. Zjištění číslo tři - ta hra vypadá jako patnáct let stará freewarovka. Zjištění číslo čtyři - dohlednost je nastavená na nějakých pět metrů a od této hranice není vidět nic, než nekončící temnota.
Zajímavou a v mnoha hrách notně opomíjenou položkou je seznam autorů. Z tříáčkových (a vlastně i jakýchkoliv ostatních) her jste už určitě zvyklí na nikdy nekončící půlhodinový maraton, ve kterém kromě hlavních autorů často najdete i jména uklízeček a doplňovačů toaletních papírů. Ne ale v Bloodline. Za těch pár desítek vteřin se v titulcích zopakuje asi šest lidí, přičemž korunu tomu všemu nasazuje anonymní hlavní programátor, pan inženýr Jiří H. A ani se mu nedivím, protože podepsat se pod takovou žumpu by si netroufl asi nikdo.
To je kvůli neskutečně oslňující grafice
Následuje pátý odstavec a já zatím pořád rozebírám všechno okolo. Nebojte se, náprava je na cestě. Nuže dobrá, klikám na novou hru a v kůži zatím bezejmenného chlapíka nadabovaného Zdeňkem Mahdalem se ocitám v nemocniční ordinaci. Zjištění číslo jedna - neskutečně vysoká citlivost myši. Zjištění číslo dvě - vzhledem k absenci jakéhokoliv nastavení mám smůlu. Ještě štěstí, že si můžu citlivost kurzoru měnit přímo na myšákovi... ale myslím, že v době, kdy Bloodline vyšla, takovým komfortem mnoho hráčů nedisponovalo. Zjištění číslo tři - ta hra vypadá jako patnáct let stará freewarovka. Zjištění číslo čtyři - dohlednost je nastavená na nějakých pět metrů a od této hranice není vidět nic, než nekončící temnota.
 |
| Krása, kam jen oko dohlédne. |
To je kvůli zakomponování hádanek
Po zhruba třiceti minutách zjišťuji další doposud neobjevené vlastnosti - například nemožně stupidní příběh podřízený předem nadefinovanému pořadí, v jakém je nutno plnit dílčí úkoly a bez jejichž vykonání se nedostanete dál. Pokud něco někde uděláte dřív (což rozhodně minimálně jednou uděláte), hra se zacyklí a vy jste v háji. No a aby toho přece jenom na jednu hru nebylo málo, tak na všechny potenciální hráče čeká neomezený respawn monster. Ano, je tomu skutečně tak a prodleva mezi přílivem další vlny nemrtvých je zhruba mezi jednou až dvěma minutami.
To je kvůli tomu, aby hráč nasál atmosféru
Ono je to ale vlastně úplně jedno, protože protivníků potkáte všehovšudy pět typů, jsou blbí jako ponožka naplněná pískem a vzhledem k absenci zásahových zón se jejich likvidace stane snad ještě otravnější, než sledování nedělních posezení s politickou (j)elitou. Je úplně jedno, jestli tu hnilobnou hromádku polygonů trefíte brokovnicí do hlavy nebo do palce u cizí nohy, protože to vyjde nastejno a vzhledem k drastickým propadům frameratu budete rádi vůbec za to, že se trefíte alespoň NĚKAM. Přitom grafická stránka hry rozhodně není na takové úrovni, aby se lagování dalo nějak racionálně omluvit. Veškeré lokace, v nichž se to příběh tohohle digitálního mrzáčka bude odehrávat, mají rozlohu panelákového obýváku s jednou, maximálně dvěma místnostmi. Pokud si k tomu připočtete neúnosně dlouhé načítání, trvající klidně i dvě minuty, dostanete doslova smrtící kombinaci, s níž si není radno zahrávat.
Po zhruba třiceti minutách zjišťuji další doposud neobjevené vlastnosti - například nemožně stupidní příběh podřízený předem nadefinovanému pořadí, v jakém je nutno plnit dílčí úkoly a bez jejichž vykonání se nedostanete dál. Pokud něco někde uděláte dřív (což rozhodně minimálně jednou uděláte), hra se zacyklí a vy jste v háji. No a aby toho přece jenom na jednu hru nebylo málo, tak na všechny potenciální hráče čeká neomezený respawn monster. Ano, je tomu skutečně tak a prodleva mezi přílivem další vlny nemrtvých je zhruba mezi jednou až dvěma minutami.
To je kvůli tomu, aby hráč nasál atmosféru
Ono je to ale vlastně úplně jedno, protože protivníků potkáte všehovšudy pět typů, jsou blbí jako ponožka naplněná pískem a vzhledem k absenci zásahových zón se jejich likvidace stane snad ještě otravnější, než sledování nedělních posezení s politickou (j)elitou. Je úplně jedno, jestli tu hnilobnou hromádku polygonů trefíte brokovnicí do hlavy nebo do palce u cizí nohy, protože to vyjde nastejno a vzhledem k drastickým propadům frameratu budete rádi vůbec za to, že se trefíte alespoň NĚKAM. Přitom grafická stránka hry rozhodně není na takové úrovni, aby se lagování dalo nějak racionálně omluvit. Veškeré lokace, v nichž se to příběh tohohle digitálního mrzáčka bude odehrávat, mají rozlohu panelákového obýváku s jednou, maximálně dvěma místnostmi. Pokud si k tomu připočtete neúnosně dlouhé načítání, trvající klidně i dvě minuty, dostanete doslova smrtící kombinaci, s níž si není radno zahrávat.
 |
| A přímo před námi se nachází hlavní (a zároveň jediný) betatester hry Bloodline. |
To je kvůli tomu, aby si to hráč užíval
Někdo může namítnout, že několik nejzásadnějších problémů by mohla opravit vydaná aktualizace. Ale i její vznik a vůbec fungování je vskutku veselé. Jednak tahle oprava nepochází od původních autorů, nýbrž od polského Techlandu (a proto by vás ani neměl překvapit fakt, že všechny texty jsou v polštině) a druhak po jejím nainstalování hra přestane fungovat úplně. Tak nevím, jestli je to jenom špatný vtip a nebo jestli tenhle průser století někdo myslel vážně (čemuž by napovídala tehdejší prodejní cena kolem devíti stovek!), ale Bloodline je odpad odpadů všech odpadů. I když byste se přeci jen přemohli a snažili se v tomhle chaotickém paskvilu (byť kompletně lokalizovaném do češtiny) najít alespoň jedno pozitivum, neobstáli byste. Teda samozřejmě pokud neberete jako klad to, že ten šmejd jde odinstalovat.
 |
| Zbraň jako stvořená do stísněných podzemních tunelů samozřejmě nesmí chybět. |
To je kvůli tomu, aby bylo o čem psát
Chcete-li tímto nesmyslným a zcela zbytečným hnojem někomu udělat radost, bude lepší, když k němu zajdete na návštěvu a vyzvracíte se mu do záclon. Pokud nutně potřebujete tácky pod sklenice, dají se sehnat lepší varianty. Máte-li pocit, že i špatná hra je hra a jako taková si i přes výše uvedené výtky zaslouží vaši pozornost, tak s vámi něco nebude v pořádku a měli byste okamžitě vyhledat pomoc zkušeného odborníka. Chcete-li však někoho pořádně namíchnout, potrestat, či se nebývale krutě pomstít, není lepší volby.
Žádné komentáře:
Okomentovat