Gastronomický speciál

Tak Beestar si kvůli mému předchozímu kutilskému článku v práci poplival monitor a teď to svádí na mě, společně s tím, že zákazníci se na něj nějak divně dívali. Kutilství ale bylo (prozatím) dost, nyní přejdeme k další důležité činnosti - k vaření (chtěl bych jen podotknout, že až Vás tyto články přestanou bavit, tak mi to sdělte :-)).

Karamel
Znáte jej jistě všichni - karamel, neboli hnědá, lepkavá a táhnoucí se sladká hmota vzniklá takzvanou "karamelizací cukru" (to jest cukr + hrnec + sporák + vysoká teplota). Pohoda, řekne si valná většina kuchtíků. Omyl, tvrdím já! Takový karamel, to je hotový kuchyňský vrah. Pokud si však chcete na této hmotě pochutnat i Vy, předložím Vám parádní a vysoce podrobný návod na jeho zhotovení.

     Předně je nutné si uvědomit, že karamel - mrcha jedna - neskutečně pálí a může Vás při neodborné manipulaci i zohavit (ale já vím, že se tu nacházejí samí experti, takže se popálenin třetího stupně na devadesáti pěti procentech těla, kdy v pořádku zůstane jen jazyk, nemusím obávat). Nuže, kuchtíci... vezmeme si nějaký hrnec (nejlépe bez děr, neb bychom pak mohli rozebrat i téma "Bezpečné čištění kuchyňské techniky"). Do hrnce nasypeme něco cukru a dáme na sporák. Opatrně sporák zapálíme - sirkou, zapalovačem nebo třeba autogenem, jak co komu vyhovuje - a pozvolna vaříme. Jakmile se z cukru začne stávat kaše s tunou hrudek, uchopíme vařečku a v destrukčním stylu Chucka Norrise se pokusíme hrudky eliminovat. Dejte si pozor, aby nějaká neposedná hrudka nevyskočila ven a nepopálila Vás. Jen pro případ nouze - číslo na záchranku je 155.

    Směska za chvíli začne býti tekutá a nyní přichází Vaše chvíle. Přihřejte vodu a trochu do karamelu nalijte. Ono ale ani tohle nepůjde tak snadno. Voda ve spojení s převelice horkým hnědým sajrajtem reaguje více než akčně. Pára, syčení a horko - to vše Vás bude pronásledovat po celou dobu kuchtění. Po dodání trošky vody však práce zdaleka nekončí. Jakmile bude díky vodě karamel polohustý (skoro jako marmeláda, nebo chcete li "džem"), tak si odvažte zhruba 15 deka tuku. Ne svého, který je už nějakou tu dobu usazen v pase, ale tuku jedlého (třeba Hera - v žádném případě ne heraklit či Herkules, i když i tyhle slova zní zajímavě). Teď už jenom míchejte do zblbnutí. Teplota karamelu o něco klesne a i barva se změní. Tuhle věc pak můžete bezpečně nalít do skleničky a skrýt do útrob lednice. Pokud by se Vám to nepovedlo a karamel byl hořký či abnormálně tvrdý, uložte jej do záchodové mísy a pečlivě spláchněte. Bude-li karamel tvrdý ještě víc než abnormálně, vyklopte jej do odpadkového koše. Vyhozením z okna byste riskovali poškození majetku či zranění procházejících osob (zvláště pokud bydlíte v panelovém domě).

Chleba s paštikou
No nesmějte se, ono namazat si kvalitně chleba nějakou paštikou chce taky kus umění a nesvede to kdejaké jelito. Vzhledem k tomu, že paštik je na trhu spousta, rozeberu tu hned několik.

     Paštika ve střívku... sic se může zdát, že je to obal bezproblémový, nenechte se oklamat. Střívko je paštikou napěchované a proto je jeho otevírání menší ruskou ruletou. Omítnete stěnu či neomítnete stěnu? Budete-li střívko kuchat pomalu a s rozvahou, kousek paštiky při dobré vůli zachráníte. Budete-li do toho bodat jako zběsilí, budete se muset vrátit k předchozímu článku o malování pojojových prostor.

     Paštika typu Májka... Pohoda - vanička s odtržitelným víčkem, slast pro gastronomické začátečníky. Stačí chytit ouško na víčku a vší silou zatáhnout. Možná Vám povolí svěrač, ale do balení se dá dostat bez větších potíží.

     Paštika v plechovce... Je to mezistupeň mezi paštikou ve střívku a paštikou typu Májka. K plechovce je nutné míti i otvírák, neb jen malé procento z nich mají ono pohodlné otevírací očko. Bohužel otvírák má ostrou špičku a u devadesáti procent lidí tak hrozí, že než otevřou samotnou plechovku, přetnou životně důležitou tepnu na ruce a během pár vteřin vykrvácejí. Proto s otvírákem opatrně.

     Když už máme obsah balení k dispozici, uchopíme do ruky příborový nůž (tím se nikdo rozumný snad ještě nezranil) a nabereme přijatelné množství paštiky, kterou posléze přemístíme na kus pečiva a rozetřeme tahy zleva doprava po celé ploše pekárenského výrobku. Tak, dobrou chuť, pašáci.