Na skok u překládání

Dnešní článek bude tak trochu netradiční (ano, je to tak, Datastor opět po stovce let sepsal nějakou vyblitinu na blog - radujme se, veselme se a hromadně klikněme na ten křížek v pravém horním rohu obrazovky) - příklad by si z něj mohla vzít třeba jistá nejmenovaná firma, zabývající se distribucí her (které dokonce někdy i přeloží). Ano, příklad si pochopitelně nikdo nevezme, ale co už.

Vyšel nový Stalker, dokonce s oficiální češtinou. "Jé, paráda!", neslo se davem. Realita byla trochu jiná... no vlastně byla jiná hodně - nějaká ta krásná lež, mazání medu kolem huby a totální neznalost předchozích dílů. Parádní kombinace na to, hru skvěle znechutit. Samozřejmě ona distribuční firma v tom byla všem nevinně, překlad (údajně) zajistil externě CDProjekt a na něj se to pochopitelně všechno musí ještě za tepla hodit. Jak víme, v CDP si překladatelé vzali do režie předchozí dva díly - názvy věcí a dalších stěžejních bodů hry se neměnily. Prsk, najednou změna. Z Masové kuličky je Kus masa, Ohnivák se přejmenoval na Ohnivou kouli, z Upírů se staly Pijavice a tak dál. Těžko se mi chce věřit, že by zrovna CDProjekt překlad takhle zmrvil.

My se na tuhle věc ale podíváme trochu jinak a pokusíme si sestavit několik hlavních chyb, kteréžto poslední dobou vyplouvají na povrch častěji, než kdy jindy. Krom poukázání na to, co dnešní distributoři považují za "překlad" (a nedejbože ještě kvalitní nebo profesionální) se následující žvásty můžou hodit i těm, co nějakou tu hru, film a nebo cokoliv dalšího teprv přeložit chtějí a hledají několik prvotních zásad. Ono by se to skutečně hodit mohlo, když vezmeme v úvahu rozmáhající se myšlenku "K čemu bysme jim to překládali, když to stejně udělá nějaká parta amatérů".

Ujasnit si, pro koho překládáme
Jinak bude vypadat překlad do Disneyovky a jinak do akčňáku, co má rating od osmnácti let. Těžko někdo může chtít po kačeru Donaldovi, aby mluvil jako dlaždič a stejně tak pošetilé je rvát ostřílenému mariňákovi do huby věty typu "Božíčku, to není možné" nebo "Ano pane, máme nové dokumenty, nalezené ve sklepě staré chaty, ležící na úpatí krásných krkonošských hor, zalitých slunečním svitem, kde lišky radostně pobíhají a chytají maličké králíky". To nezní moc zajímavě, co? Stačí si představit, jak by asi dopadlo Pulp Fiction se spisovností.

- "V mládí jsem spadl do jezera."
- "Ne, tvoje matka by si to nepřála."
K čemu bude překlad za tři dny, když v něm budou nenavazující dialogy a věty jak od tvora, co si bez návodu nedokáže otevřít ani Pribináček? Ukázkou by mohl být nový Prince of Persia - hlasově proti dabingu zas tolik nemám, i když i tady by se to dalo přeložit s větším procítěním. Hlavním problémem bylo právě to nesladění vět. Postava dořekne větu, další naváže úplně od jiného konce a takhle to pokračuje dál, dokud si oba panáci nevymění všechny repliky. I v tomhle případě můžu poukázat na Stalkera, tentokrát na Clear Sky a často hodně zvláštní navazování dalších odpovědí. Občas se to dá špatně uhlídat, stejně jako překlepy (o těch až za chvíli), ale když se nesouvislá věta objevuje co pět minut, tak je něco špatně.

Překlepi tadi nemáme, sme sy je ohlýdaly!
Komenský by zvracel a Hus by se možná klidně upálil sám. Samosebou, že ani tady se nedá vždycky všechno stoprocentně porežírovat, zvlášť když je překládaná věc většího rozsahu. Dá se ale uhlídat styl psaní, hlavně shoda přísudku s podmětem a dodržování dalších zákonitostí pravidel pravopisu. Výplody stylu "Vyděli jsme", "Muži přišly na místo", "Informace byli odeslány" či "Samozdřejmě" patří do brakových postapo povídek nejrůznějších autorů, kdy často od čtení odradí už jenom přebal. Nejlepším řešením je dodat texty k několika dalším lidem, kteří by s odchytem chyb pomohli, nedodělky nahlásili a je to. Stejně tak působí přinejmenším podivně, když se v překladu objeví názvy postav nebo věcí a během celé doby si několikrát názvy ještě změní (viz třeba právě poslední Stalker). U předmětů by to zas tak žíly nervalo, ale hledejte si pak třeba v RPGčku postavu, co má tři další jména.

Hau du ju du?
Hodně lidí zná angličtinu, ale rozdíl je ve významu slov "znát" a "znát". Angličtina sice je jazyk nejrozšířenější (i když ruština ji dohání velmi obstojně), ale oproti třeba právě naší češtině má mnohem omezenější slovní zásobu. Nezřídka je pro jedno slovo zažito i pět dalších významů, které mezi sebou často ani nesouvisí. A na to je potřeba dbát, pokud chceme dosáhnout výsledku, co se dá číst a dokonce i dá smysl. Kromě toho záleží i na stylu překladu (viz první bod). Děti rády uvítají česká jména postav, ale překládat je i jinde není zrovna nejlepším nápadem - pokud tedy z Jamese Bonda někdo nechce stvořit ještě brutálnějšího Kubu Dluhopisa. Zdaleka nejhorší je ale pseudooriginální překlad podle fonetiky (tzn. podle toho, jak originální výraz zní v mluveném slovu). To se v novém Stalkerovi ostatně povedlo znamenitě u Burerů (Trpaslíků), kdy je právě ten mnou toliko "oblíbený" distributor přeložil jako "Bjurery". Měli jste to páni překladatelé vzít pěkně od podlahy a kompletně. Co byste řekli třeba na"Watchněte na ten hill u vraku boatu, zřejmě tam bude runningovat mutant"? Zní to cool, no ne?

Tak... a jsme na konci článku. Třeba si ho nikdo číst ani nebude, někdo další se třeba několika rad chytne a zužitkuje je. Díky za pozornost a zase někdy napočtenou.