The Shield - recenze

Všech sedm sérií se točí kolem smyšleného amerického okrsku jménem Farmington a lidí, kteří v něm žijí. Jestli si ale myslíte, že jde o krásné, lesknoucí se uhlazené předměstí ne nepodobné tomu, co každý týden vídáme v kriminálkách Miami a podobných dokola se opakujících seriálech, jste na omylu. Do Farmingtonu byste se dobrovolně přistěhovali jen tehdy, pokud byste byli prchající mexikánci nebo černošští ghettoboys s trestním rejstříkem delším, než celé Zlaté stránky. Čtvrť je zmítána pouličním zločinem, gangy si mezi sebou vyřizují účty a den co den policejní hlídky přijíždí k násilnému činu (v tom lepším případě). Když to náhodou schytá nějaká nevinná osoba, tak na to prostě sere pes. Uprostřed tohohle veškerého mumraje stojí rozpadající se budova, pojmenovaná skutečně příhodně - Stodola. Dříve kostel, teď ohyzdná a oprýskaná policejní stanice, spadající pod vedení Davida Acevedy. A právě tady se skrývá časovaná nálož. Nálož tak silná, že by odpálila celou planetární soustavu třikrát po sobě a i to by možná bylo málo.

Tak, a teď si představte, že přímo pod střechou policejní stanice je zásahová jednotka, vedená stejným gaunerem, jakých chodí tam venku celá stovka. Jenomže tenhle gauner není černoch a ani mexikánec a nosí policejní odznak. A nemá ostych použít hrubou sílu i tehdy, kdy není nutná a nečiní mu problémy ani to, když si s ostatními členy zásahovky sem tam nechá zabavenou roličku dolarů a nebo několik kil fetu. Už pomalu větříte, jakou cestou to The Shield vlastně jde? Že je Vám z takového policisty na blití? Tak chvíli počkejte.

Všechny postavy mají nějaký ten škraloup - to ostatně mají skoro všichni lidé, nehledě na to, zda jde o seriál nebo o čirou realitu. The Shield je ale jiný. Je zvrácený, Hnusný. Strhující. A přesto tak nebezpečně uvěřitelný. Ať už v seriálu vystoupí sebevětší hajzl, jednoduše si většinu z nich zamilujete a sami zjistíte, že bez nich by se ten tajuplný náboj prostě vytratil a děj tak sklouzl do bahna průměru. Je to jako kdybyste chtěli smažit řízek, ale neměli maso. Ano, dalo by se nahradit třeba uřezanou podrážkou, ale nebylo by to ono (pokud tedy nejste zrovna Jiří B., že ano...). Ale zpátky k jádru hnusu. Všichni si prochází jistým vývojem - někdo pomalejším, někdo hektičtějším. Jisté je však to, že na konci každé jednotlivé řady nikdo nezůstane takový, jakým se na počátku zdál. Teď zapomeňte na stále stejné Kriminálky Anděl, dementní Ordinace, ještě dementnější VKVčka a podobné výplody, kde jediným vývojem postav je leda tak nový barevný přeliv poloviny hereček nebo tuze špatně zahraná hádka dvou nemocničních primářů. Každá postava, a to myslím doslova, má v seriálu svoje místo. Zmlácená bezzubá šlapka z ulice, vychytralý detektiv Kavanaugh, psychologicky smýšlející detektiv Dutch Wagenbach, tak trochu teplý strážník Julien Lowe nebo zavrženíhodná hlava jednoho z místních gangů, Antwon Mitchell, ti všichni se divákovi zaryjí do hlavy tak hluboko, že na ně do smrti nezapomene. Nikdo nezůstává stejný. A na pomyslném vrcholu toho všeho sedí detektiv Vic Mackey. 

Mackey (a vlastně celá jeho zásahovka) běhá, mlátí, kope, střílí, krade, zabavuje, vyhrožuje, dojednává, lže a vůbec dělá všechno to, z čeho by se Mirek Dušín třikrát pozvracel, týdny brečel do polštáře a nakonec do sebe nad záchodovou mísou kopl pět krabiček Neurolu. Samozřejmě naráz. Jenže na druhou stranu se nejen Vic, ale i zbytek týmu, dokáže představit i v tom lepším světle. Někteří mají rodiny, ostatní taky něco a dohromady je poutá přátelství silnější, než deset lodních lan. Opět však platí Murphyho poučka, poukazující na skutečnost, že čím větší už jste gauner, tím víc věcí se dovede posrat - ale to se už tak stává a postupem dílů na to přijdete sami. Vyřešení jednoho problému vyvolá pět dalších (mnohem horších) a všechny pomalu ale jistě utahují pomyslnou smyčku na krku celé téhle povedené party. No a když už to vypadá, že lano povoluje, je to jenom předzvěst toho, že se za pár okamžiků zařeže mnohem hlouběji do kůže.

Chtěl bych se tady rozepsat o dalším kvadrilionu věcí - o celkově výborně zvládnutém scénáři, neuvěřitelně brilantních hercích, výtečných dialozích a nebo znovu vynášet do nebe syrovou a kulervoucí atmosféru. Ale proč? Jedinou povinností, kterou teď v tuhle chvíli mám, je doporučit The Shield (v češtině "Policejní odznak") všem, které už nebaví elegantní detektivové v saku, slunečních brýlích a s forenzním balíčkem v kapse. Skutečně si The Shield sežeňte a těch sedm brilantních řad si v klidu prožijte přímo u sebe doma. Jenom je věčná škoda, že český dabing v televizi nedopadl nijak slavně. Shield by si ho víc než zasloužil.

Hodnocení: 95/100