Splinter Cell: Conviction aneb Když to má vypadat hrozně kůl

Sam Fisher. Tohoto elitního agenta jednotek Third Echelon, který všechny problémy globálního rozměru dokázal vyřešit s elegancí sobě vlastní, jistě všichni znáte. Tichý plížil, kterého nezaskočily ani zabouchnuté dveře, se po delší odmlce konečně vrací a chce nám ukázat, že i agenti se mění a někteří z nich prostě nestárnou.

Budu předpokládat, že série Splinter Cell Vám je povědomá a nebudu se tedy zabývat nudnými fakty, že jde o stealth hru, kde je hlavní důraz kladen na plížení a nevyvolání poplachu. Sakra, no vidíte, a právě jsem to teď stejně zrekapituloval. Nevadí, pokračujeme rychle dál.

Systém krytí, o tom se básnilo pořád a pořád a PR kašpárci ho prezentovali jako něco, co budeme milovat, budeme s ním spát, budeme se s ním koupat a dokonce se nám o něm bude i zdát. Nestalo se tak. Ano, hodí se to během přestřelek, ale jinak je to sprostě okopírované (a hlavně mnohem těžkopádnější) krytí z Gears of War nebo Rainbow Six: Vegas. Během krytí je potřeba bez ustání držet nabindovanou klávesu. Pokud ji hráč držet nebude, Sam se od stěny odlepí a vystaví tak svá záda v šanc. Mezi jednotlivými kryty můžu přebíhat, i když zase dost krkolomně. Během krytí se potřebuju podívat na vedlejší překážku, která navíc musí stát dostatečně blízko. Většinou je možnost přiběhnout jak k její delší straně, tak i ke kratší, boční. Když už se teda povede vybrat si během přestřelky správnou stranu, je ještě potřeba svoje rozhodnutí potvrdit další klávesou a teprv pak náš hrdinný Sam, agent ze všech agentů nejagentovitější, přeběhne k toliko toužebnému úkrytu. A takhle znovu a znovu, dokud jako králíček Duracell nedohopsám tam, kam chci. A pak dát někomu zase přes držku a dobít si Mark and Execute. Nehledě na skutečnost, že animace přepadení a výslechů se nemění a po chvíli už začnou dost otravovat.

Ale zpátky k Mark and Execute (v češtině Označ a Poprav)... je to totiž taková dost specifická záležitost. Nechápu, proč tam je, k čemu tam je a hlavně mi už vůbec nejde do hlavy, že si ji aktivuju ručním zmlácením enemáka. Když jsem se k tomu dostal prvně, tak jsem ani nevěděl, která bije. Najednou jsem si mohl klávesou označit dva kumpány, což jsem teda na zkoušku udělal a vzápětí se mi v HUDu ukázala popiska Poprav. Přehrála se nějaká pofidérní animace, kde Sam nejdřív zastřelí prvního dotěra, pak provede nádhernou norrisovskou otočku a sejme dotěra číslo dvě. Fisher tam vůbec běhá jako pytlík zplašených neštovic - a přitom se z něj stává dědek, co by místo poskakování, šplhání a vyhazování věcí do vzduchu měl pomalu hledat Fastum gel a šetřit na kontaktní čočky. Pokud ale takhle stárnou všichni tajní agenti, tak si podám hodně brzo taky nějakou přihlášku do Echelonu.

Ty jsi prostě jenom hrozně konzervativní. Já byl z Mark and Execute v euforii, protože je to dost efektní a hlavně už konečně nepotřebuju pracně skoro v jeden moment zabít dva enemáky, kteří by jinak spustili poplach a dostali mě do průseru. A je fajn i systém upgradů zbraní. Už jsem si vytunil UMP-45, narval na ní kolimátor a díky tomu můžu označit o jednoho protivníka víc. Víc poprav se rovná větší zábavě. Stejně tak jsem si koupil i silnější munici a ještě laserovej zaměřovač k pistoli. No prostě paráda, já bych to bejt Ubisoftem teď protlačoval úplně do všech her. Stejně tak se mi líbí i ty rychlejší pohyby. Já vim, zase začneš frfňat, že původní Splinteři měli bezvadnou regulaci rychlosti chůze přes kolečko myši. To možná měli, ale bylo to komplikovaný. Tak tady holt Sam běhá, no a co? Aspoň to rychle odsejpá a nepřipadnu si jako křeček s artritidou, co se půl dne jenom šourá z klece.

Tak třeba upgrady mi nijak nevadily. Doteď ale nechápu, co tam dělá optika na G36C, která docela dost přibližuje a přitom jde o zbraň, určenou na kratší vzdálenosti. Vždyť Conviction se stejně odehrává jenom v budovách nebo ve stísněnějších prostorech, kde je optika úplně k ničemu. To mi tam rovnou mohli dát sniperku a vyšlo by to nastejno.

Tady nejde ani tak o využití, jako spíš o to, že to vypadá skvěle. No fakt - G36C a na ní optika, co bys chtěl? Jo, mohli tam dát kolimátor, ale tohle vypadá líp. Škoda, že pod hlaveň nejde napasovat i brokovnice nebo granátomet.

Nebo tlumič na granát, že jo? Nevypadá to líp a ty to moc dobře víš. Já prostě jenom nemám dojem, že by tohle byl adekvátní nástupce Splinter Cellů.

No a čeho by to byl nástupce? Myslíš, že kdyby na krabici byl obří nápis "Dobrodružství agenta Bedřicha: Zkopej je všechny do mrtě", že by to někoho nalákalo?

Nenalákalo, ale o to právě jde. Ubisoft chtěl přivábit co nejvíc dalších hráčů, přesně jako jsi třeba ty. Kašlat na stealth, stačí mít kvér a rubat to všechno hlava nehlava. Kdo sakra přišel s nápadem, že v těch levelech musí stát stovka nepřátel? Parádní příklad je mise v Iráku. V Ubi se zřejmě nemohli rozhodnout, jestli z toho budou chtít udělat novější Gears of War a nebo něco na ten způsob, když tam tuhle kravskou herní vložku dali. Proč mám proboha celou jednu misi hrát jenom Rambo stylem s AKčkem v ruce? Když už chtěli ukázat kus Samovy historie, stačilo k tomu udělat kratší videosekvenci a bylo by. Ale co se vůbec podivuju, když většina hry je stejně jenom akce... navíc ještě děsně jalová. A přitom je paradoxní, že separátní režim Deniable Ops se herně skutečně vrací ke kořenům. Člověk se musí plížit, využívat stíny a vůbec dělat všechno, co si tolik oblíbil v původních dílech. On vůbec ten herní styl v kampani je k ničemu. Ano, pravda, během pobíhání po levelech se sem tam objeví nějaká ulička nebo mezera, kterou se můžu protáhnout, něco podlezu a něco zase přelezu, ale to jenom oddaluju beztak nevyhnutelnou přestřelku. Mění se jenom to, jestli budu zrovna bránit počítač, střílet po dotěrech na letišti, likvidovat tunu idiotů v laboratoři nebo s prstem na spoušti běžet po ulici ve Washingtonu. Všechny mise jedou jenom v jednom duchu - když mám štěstí, tak se chvilku prodírám v utajení (to vydrží tak na pět až dvanáct minut) - jenže vzápětí na mě vypadne nějaká supakůl sekvence, kde se o mojí přítomnosti dozví i uklízečka v kumbále a okamžitě proti mě vyběhne devět miliard nepřátel. A co pak? Pak zbyde jenom jedna možnost - zachovat se jako kousek jelení předkožky, vytáhnout samopal a všechny je postřílet. Hurá, to je ale zábava. Za chvíli se mi z těch nextgen her z konzolí protočí panenky.

Náhodou akční části jsou supr, ale to už jsem psal. Nechceš pochopit jednu věc - tohle nemůžeš brát jako hru na myšlení. Vypni, vem si do ruky gamepad, kyblík popkornu a bav se. Mně se zas nelíbila ta vynucená stealth mise na parkovišti - a taky ti to neopakuju až do zblbnutí. Hrozně rád se podívám, jak Sam prokopne postavu skrz skleněnou stěnu, ta spadne na zem a pak ještě dostane nakládačku. Je supr, když jdu, pošlu pár ran do barelu s benzínem a ten sejme tři okolo stojící postavy. Přesně tohle mi v dřívějších dílech chybělo. A pocit, když nepříteli omelu hlavu o záchodovou mísu nebo konferenční stolek, to je úplně k nezaplacení.

Ta stealth pasáž, kterou jsi zmínil, byla stejnak hrozně primitivní. Hned vedle dveří se táhne trubka a ta vede až do poloviny parkoviště, kde čirou náhodou je absolutní tma a nikdo tudy nechodí. Nečekaně... Stejně tak debilní nápad je dávat co metr bednu s výbavou, kde si můžu beztrestně a grátis doplnit munici nebo si změnit zbraně. Ze hry se naprosto vytratila výzva, protože všechny protivníky stačí zavalit várkou min, granátů, pak jako dement doběhnout zpátky k bedně a všechno si nabrabčit zpátky. K čemu mi je celkem dost zbraní, ať už je to AKSU nebo AK47, už dřív zmíněná H&K UMP či G36C, provařená MP5, několik druhů pistolí včetně Desert Eaglu (!!!) a nebo bonusový SCAR a tlumená MP7, když z nich stejně využiju jenom zlomek? Nehledě na to, že do pistolí je stejně nekonečná munice. Znovu se ptám - Kde je sakra nějaká výzva? Zřejmě někde poblíž hýžďových svalů generálního Ubi-manažera. A hned vzápětí mám další otázku - Kde je noktovizor? To si tvorba pro konzole vyžádala i takhle drastickou změnu? Zdá se, že už tomu tak bude.

Sam je od nynějška totiž hyperbůh, který ve tmě vidí stejně dobře, jako i ve dne a jedinou změnou, která nás během číhání v temném koutě potká, je zahalení obrazu do černobíla. Ano, je pravda, že Sam je z Third Echelonu pryč a nemá proto přístup k pokročilé výbavě, jenže tohle je zase výmluva - Sam může po padlých nepřátelích brát zbraně, ale že by se nedostal k byť nejpodřadnějšímu noktovizoru, co by blikal a zrnil? Teprv ke konci hry se scénáristi smilovali a dostali Sama na místo, kde jeden noktovizor získá... i když to není ani tak noktovizor, jako spíš sonar - obraz se rozzrní a během pravidelných intervalů z brýlí vyjde signál, který detekuje všechny živé a neživé překážky a označí je jako světlý flek. Vzhledem k designu hry a velmi chabému zpracování celého tohohle sonarového výmyslu se nejedná o nic, co bych využil častěji, než párkrát za hru.

Tak, vážení - konečně se blížíme do finále a je tedy nasnadě, že se tady bude povalovat i nějaký finální verdikt. Tady ho máte.

Pokud jste milovali předchozí díly a nedáte na ně ani dodneška dopustit, tak se Convictionu širokým obloukem vyhněte. Na druhou stranu máte-li rádi výbuchy, neutuchající střelbu sem tam proloženou chviličkou plížení a ovládání šité na míru gamepadu vám taky vrásky na čele nedělá, tak se do Convictionu s klidným svědomím pusťte. Pro mně osobně je to hodně špatná hra a hlavně naprosto mizerný Splinter Cell - takový pomyslný vrchol herní demence, kdy forma nejenom přebíjí obsah, ale ještě ho svázala do kozelce, hodila do kufru u auta a odvezla ke břehu jezera, kam ho vykopla a radovala se, jak ten vak krásně odplouvá. 

Hra jen tak mimochodem vyšla s českými titulky od Playmana. Kvalita je vesměs celkem dobrá, pár chybek se ale jako vždycky najde (to je ostatně vidět třeba na obrázku s upgradováním výbavy).

Za sebe dávám 5/10, ostatní ať si hodnotí podle svých preferencí - osmičkou, devítkou a nebo třeba jedenáctkou.