Driv3r? Bohuž3l.

Od všeho toho stalkerování, hledání artefaktů a přidávání nových zbraní by člověku hráblo, a tak jsem se aspoň na chvíli pokusil vrátit trochu v čase a připomenout si slávu her s nálepkou Driver. Tanner, polda v utajení, snažící se pěkně zevnitř zničit nebezpečnou hrozbu organizovaného zločinu, si před mnoha a mnoha lety, kdy ještě neexistovalo HDR a dokonce ani bloom efekty, získal nehynoucí slávu. Lidem se jízda v amerických bourácích s našlápnutým motorem pod kapotou zalíbila natolik, že pak vzniklo pokračování (i když bohužel jen na konzoli PlayStation).

Děj hry byl zasazen nejen do profláklého Chicaga a Las Vegas, ale i do Ria a Havany. Atmosféra se dala krájet, všudypřitomné palmy dodávaly hráči pocit volnosti a exotiky a novinkou se stala možnost vystoupení z vozu. Co na tom, že Tanner vypadal jako hromádka hnoje zalitého tekutým asfaltem, když zůstala pořád ta samá skvělá hratelnost jdoucí ruku v ruce s často neskutečně těžkými úkoly. A i když jsme si pěšmo zrovna moc zábavy neužili a v herním konceptu bylo jenom pramálo dalších významnějších změn, právoplatně se dvojka zařadila mezi nejlepší díl celé série.

Doba postoupila, počítače zesílily a nároky na hru se také zvedly. Minimálně na hru zábavnou, která neznudí hned v prvních pěti minutách od instalace. Jenže on právě tak nějak dopadl třetí Driver. Dříve krásná města, i když v jádru bez života, jsou vystřídána novými a nutno podotknout, že mnohem hnusnějšími. Kde dřív stál leveldesign, nyní stojí autorská bezmoc a nápadová vyčpělost. Odkud dřív vyskakovala zábava, nyní vylézá smrdutá obluda složená z nudy a naschválů, které si hráč bude muset chtě nechtě vytrpět.

Klávesy a to ostatní
Už od úvodu podivně citlivá myš, jejíž citlivost se nikde nedá nastavit, zrovna dobrý dojem nedělá. Ale co, samotná hra třeba bude lepší - ale ještě si je potřeba nastavit ovládání. Po chvíli sžívání se s popisky (nezapomínejte, že jde o pouhý port z druhého PlayStationu) a přemítáním nad otázkou, jaký je sakra rozdíl mezi digitálním a analogovým zatáčením, se pomalu ale jistě dostáváme k toliko kýženému rozpoložení kláves. Změny ukládáme a jako bonus si nastavujeme zapnuté titulky a přepočítání rychlosti na kilometry za hodinu.

Klapka klapla
Spouští se intro a na scénu nastupuje vcelku komické zobrazení titulků. Hned v prvním záběru, kde jsme seznámeni s faktem, že hra začíná v Istanbulu, se pochopitelně zobrazí i onen popisek Istanbul. Pro jistotu dvakrát, kdybychom si toho prvního nevšimli. Po krátkém nicneříkajícím intermezzu na ulicích se přesouváme i s postřeleným Tannerem do špitálu, kde se po zobrazeném popisku "Hraje hudba" v rychlém sledu objevuje další, neméně důležitá informace: "Pípání nemocničních přístrojů" ... no nevadí, tak holt někdo udělal titulky i k prdnutí staniční sestry.

Místo libového řízku zpocený sandál
Animace mají vcelku fajn dabing, který obstaral Michael Madsen, Ving Rhames, Michelle Rodriguez a další. Renderovaná videa taky ještě nevypadají nijak špatně, i když už je tu znát dávnější datum vydání. Celkovou obstojnost renderů záhy střídá naprosto ohavná ingame animace, která nemá daleko k vyzvracenému cheeseburgeru ze stánku místního občerstvení. Troufat si říct, že grafika vypadá líp než ve druhém Driverovi, je tvrzení silně odvážné a hodné leda tak k ústavní léčbě. Naprosto chápu, že během těch pěti let, co hra vyšla, se přece jenom vizuální stránka her dostala zas někam jinam. Ale problém je, že i starší hry vypadají ve srovnání s Driv3rem mnohem líp. Ano, samozřejmě, v Driverovi nikdy nešlo o vynikající grafiku, ale nikdy na svou dobu nebyla vyloženě hnusná. Bohužel už za své doby byl třetí díl v konzolových časopisech strhán nejen za hratelnost, ale i za tu zpropadenou grafiku. Pokud bych srovnal takové třetí GTA a právě Driv3ra, vyšlo by dítko Rockstaru jako jasný vítěz. I člověk, který nebazíruje na grafice, totiž na první pohled pozná rozdíl mezi starou grafikou a grafikou cíleně odfláklou. Ale vizuálno není vše, ještě pořád tady máme jistou možnost, že hra bude zábavná. Že hratelnost může zastínit nevyvedené pozlátko a hru i tak katapultovat mezi trháky.

Bavte se... ehm... dobře
Mohla by, ale... ne, žádná taková spása se ani náznakem nekoná. Hned první mise z dema je sice (v rámci možností) originální, leč řemeslně naprosto zbabraná. V kratičké a roboticky rozanimované sekvenci se dozvídáme, že auto, ve kterém právě Tanner jede (s vedle sedícím kolegou), je trošku potuněné. Na podvozku je taková malá, celkem nevýrazná výbušnina. Svízelná situace, nikoliv však pro ošlehaného Tannera. Kritérium je jediné - nezpomalit na méně jak 80 kilometrů.

Doleva, doprava a nebo rovně?
Teď přichází to hlavní, a to celková ovladatelnost. Znovu si připomeňme, že jde o pouhopouhý port z konzole a tak to taky vypadá. Auto se řídí ještě hůře, než samo vypadá a rozmazaná textura bude v tu chvíli nejmenším problémem, který vás bude sužovat. Auto se totiž neovládá nijak. Hned první zatáčka dává jasně najevo, že tady bude něco špatně a po premiérové explozi vozu klikám na Restart. Situace se opakuje, auto vůbec nereaguje. Vida, asi jsem při nastavování kláves někde udělal chybu, tak skočím do menu a chci zvolit... počkat, za běhu hry si nejde změnit ovládání? Krom položky "Vibrace: Zapnuto/Vypnuto" se žádná další volba nenabízí. Hurá, musí se zpátky do menu. Už teď jsem pobaven asi tolik, jako při sledování politických debat a Babicova kuchtění zároveň (ještě navíc s finskými titulky). Po zběžném přenastavení kláves (už zase!) pro jistotu pomalým šouráním citlivého kurzoru myši dojíždím na fajfku v levém dolním rohu a doufám, že tentokrát se nastavení uloží. A to i přesto, že jsem původně klikl pouze na Accept a nečekal jsem, že při každém vrácení se o jednu příčku v nastavení se všechny předchozí změny vesele stornují. To byla chyba...

Konečně ve hře
Zdá se, že změna v ovládání byla konečně akceptována i samotnou hrou a s radostí projíždím svou první zatáčku, kde se srážím s protijedoucím autem, vzdáleně připomínajícím Lamborghini. Kdyby se neobjevilo sotva padesát metrů přede mnou, stihnul bych se mu i vyhnout - jenže ne tak v Driv3rovi. I když si všechno nastavíte na maximum (a že těch možností tolik není), je to bída s nouzí a doskakují nejen jedoucí auta, ale i lavičky, telefonní budky, autobusové zastávky, sloupy veřejného osvětlení a tuny dalších překážek. Je nasnadě, že s takovou prodlevou a neschopností enginu něco v rozumné vzdálenosti zobrazit, je samotná podstata hraní zadupána sto metrů pod zem a jen tak pro sichr ještě politá kyselinou. Auto po silnici neuvěřitelně plave a každá následující zatáčka se mění v ruskou ruletu s plně nabitou pistolí. Jedna zatáčka projet jde, druhá taky, ale když stejným stylem a stejnou rychlostí projedu třetí, dostanu se do nádherného smyku. Pípání indikátoru bomby nabírá na intenzitě a po dvou vteřinách opět klikám na Restart. 

Po deseti explozích a stovce nadávek později
Výbuch střídá výbuch, trosky auta pořád stejně dopadají na silnici a jednou jsem si všiml i toho, že Tannerův spolucestující stále v klidu seděl na sedačce, jako kdyby se nic nestalo. Vždyť taková exploze je vlastně banalita, to se rozchodí. Jsem velice pobaven a hru bych si hned běžel koupit v osmi kopiích (kdyby se mi třeba náhodou všechny zničily - to by byl pro herní scénu naprostý šok). Po neskutečných mukách a nadávkách směřujících k autorům se konečně dostávám dál bez toho, aniž bych se dočkal mohutného třesku. Najednou se před autem ze vzduchu zjevuje další auto, označené červenou šipkou. Po přiblížení se k němu mi hra hrdě hlásí, že mám stisknout klávesu k "akci v autě". Ještě si tak vzpomenout, co to bylo - a jenom kvůli přenastavení tlačítka nebudu zas celou misi opakovat jenom proto, že někomu dělalo problém rozšířit hráčovy možnosti během zapauzované "hry". 

Když to nejde, zmáčkni E
Sic absolutně netuším, proč se k dalšímu autu mám přiblížit, ale hra to prostě vyžaduje a tak tedy konám. Spolujezdec se náhle zvedá a chystá se ke skoku. Hezké. V tu chvíli se v bláhové víře odhodlávám ke stisknutí profláklého tlačítka E, které vždy slouží k vykonání nějaké akce. A tak jsem jej stiskl. Tanner hrdinně vyskočil z auta, spolujezdec však nikoliv. Pípání se zesiluje, auto opět letí do vzduchu i s mozkově omezeným pasažérem. Nechápu, proč nevyskočili oba. Nechápu, co tam to další auto dělalo. A vlastně ani nechápu, proč jsem to vůbec instaloval, protože jakákoliv investice do tohoto výborného klenotu, přesahující padesát korun, je jen vyhození peněz do kanálu. Možná že by hra obstála jako příloha v novinách, ale vedle ostatních her nemá ani tu nejnicotnější šanci. Na druhou (a zároveň poslední dostupnou) misi v demu nemám sebemenší náladu a celý povedený Driv3r i s jeho geekovskou trojkou v názvu letí do koše. Reflections Interactive tedy rozhodně zabodovali.