Metro: Last Light - velká recenze

Zavřená vrata moskevského metra se po dlouhé odmlce znovu otevírají a umožňují tak nahlédnout do životů prostých lidí, snažících se přežít následky jaderné katastrofy. Bylo by pošetilé myslet si, že se život v temných tunelech nějak zásadně změnil k lepšímu, i když pár novinek přeci jen nastalo. Arťom byl povýšen mezi hraničáře, sloužící v nově zformovaném cechu Řádu. To mu sice umožňuje těšit se z několika na první pohled malých, avšak stále důležitých výhod, na druhou stranu jej členství ve skupině i něco stojí. Tou cenou je, jak již mnozí tuší, ochrana celé stanice i za cenu vlastního života.

Spousta lidí pod jednou střechou
Stejný ochrannářský komplex panuje i na území sousedících stanic; až na to, že každá z nich má svoje vlastní pravidla. Nacisty založený a spravovaný Reich nedělá svým předchůdcům pražádnou ostudu a kdokoliv s nevyhovujícím tvarem lebky či nějakou viditelnou mutací je nemilosrdně trestán – buď okamžitou popravou nebo deportem do koncentračního tábora. Vyhlídky tedy dosti neveselé.

Komunisti, přezdívaní též jako „Rudí“, sice podobné akce v zájmu zachování čistoty lidské rasy nepořádají, ale ani o nich nelze říci, že by kopali za tu správnou stranu. Jejich hlavním cílem je převzít všechna zákoutí metra pod svou kontrolu, zbavit se protivníků a rozvracečů a pak si dělat, co se jim zlíbí. Všechny tyto frakce mezi sebou tvrdě válčí a obyvatelé cítí, že válka tu bude co nevidět. Válka, která možná zlikviduje i tu hrstku posledních přeživších.

O čem to vlastně je
Last Light je stejně jako jeho předchůdce lineární akční střílečkou s několika stealth prvky a intenzivním příběhem z rukou Dimitrije Gluchovského. Ačkoliv hra hned v úvodu připomíná, že děj je inspirován knižním Metrem 2033, nejde o žádný převod do digitální podoby a příběh je zcela nový (byť několik scén připodobňujících se knižní předloze poznat můžete). Děj hry navazuje na špatný konec dílu předchozího, v němž Arťom vysláním salvy raket z televizní věže navždy zpečetil životy Temných. Což by možná byla i pravda, kdyby jednoho dne Chán nepřispěchal s dosti zásadním zjištěním. Jeden Temný přežil!

Vstříc temnotou
Oproti Metru 2033 jsme se v pokračování měli dočkat zintanzivněného prožitku ze střelby, vylepšených herních mechanik a vlastně vůbec všeho dobrého, co původní díl nabízel. Jenže ve vzduchu se rovněž vznášely obavy ze snahy zpřístupnit hru širšímu publiku. I přes mnohá oficiální prohlášení a spoustu příslibů, že na samotnou hratelnost nikdo z tvůrců sahat nebude, se několik posunů přeci jen objevuje a nelze říci, že by to byly zrovna posuny k lepšímu.

Začít mohu například u takových trivialit, jako třeba dobíjení baterky pomocí ruční nabíječky. Nejen, že ta teď vydrží zůstat nabitá mnohonásobně delší dobu, ale i ručička na budíku poskakuje při zapumpování mnohem svižněji, než jak jsme byli zvyklí. Podezřele dlouho si svůj tlak zachovávají i pneumatické zbraně, jako například stará známá puška Tihar, střílející kuličková ložiska. V původním Metru se mi snad nikdy nestalo, abych vystřílel všech patnáct kulí a pořád ve zbrani byl dostatečný tlak na další várku. Tahle změna sice přispívá k tomu, že se teď o pumpování nemusíte tolik starat, ale zároveň hru strašně ulehčuje.

Je libo injekci nebo si chvíli počkáte?
Téměř beze změny zůstal i systém léčení, spoléhající na toliko profláklou automatickou regeneraci ve chvíli klidu. Pokud jste se zdravím na štíru, můžete stejně jako kdykoliv jindy vytáhnout léčící injekci z lékárničky a klidně i během nejkrutějšího boje do sebe jednu ďobnout. Injekce jsou limitovány počtem pěti kusů, tedy opět stejně, jako tomu bylo v Metru 2033 a na vyšších obtížnostech je smrt opravdu velmi rychlá. Jenže to by v tom byl háček, kdyby se něco neodehrálo i tady. A skutečně ano – samotné uzdravování mi přijde o kousek rychlejší a ani na nejvyšší obtížnost v Hraničářském režimu nemusíte mít obavy. Za celou hru, kdy šlo opravdu do tuhého, jsem použil snad jen čtyři injekce, což není ani ta jedna krabička, kteroužto v úvodu dostanete ještě na své domovské stanici.

Výbava pořádného hraničáře
Pokud dojde řeč na zbraně, tak jediným reálným odlišením oproti původnímu dílu je snad jen to, že se snížil zpětný ráz, částečně navýšila přesnost a v několika případech i účinek použité munice. Oproti dřívějšku nám do klasické kombinace známých palných zbraní přibyla pěkná řádka nových kousků - poloautomatická pistole na bázi Mausera C96, jednoranná „pistole“ střílející broky, hybridní opakovací puška, protitanková odstřelovačka (té se však moc nenabažíte), kulomet RPK a automatická puška AKS-74U (obě přítomné v Hraničářském režimu), rotační kulomet (naštěstí jen na pár minut v samotném závěru hry) a automatická brokovnice Sajga.

Všechny zbraně nově umožňují namontovat si v obchodech libovolný podporovaný doplněk a dokonce mezi sebou kombinovat několik ostatních. Na řadu tak přijdou optiky s noktovizorem, kolimátory nebo regulérní optiky s dvoj až čtyřnásobným přiblížením, prodloužené hlavně, tlumiče, bubnové zásobníky, laserové zaměřovače, chladiče hlavní, přimontovatelné pažby a podobné libůstky. V tomto ohledu si na své přijde skutečně každý.

Tu přidali, tu ubrali
Díky všem těmto vylepšením se tak i z dříve nepříliš využívaných zbraní stávají efektivní nosiči zkázy a překvapivě hodně jsem si oblíbil právě Bastarda s namontovanou optikou s nočním viděním, tlumičem a upravenou pažbou.

Doplňky, stejně jako celé zbraně, kupujete jako obvykle za armádní munici známou z Metra 2033. Té je obecně mnohem více než původně a není tak problém nasyslit si v podstatě na všechno, co vám padne do oka. Mrzuté je však odstranění možnosti kupovat si lepší obleky, které teď dostáváte automaticky podle toho, jak daleko v příběhu zrovna jste. 

Ani filtrů se u překupníků už nedočkáte, neb se v absurdně velké míře nalézají u padlých nepřátel (či jen tak leží volně pohozené někde na zemi). Všechno tohle sice opět vede k větší přístupnosti i pro víkendovější hráče, ale ruku na srdce - až tak moc ústupků si Metro vážně nezasloužilo. Stejně tak si nemyslím, že bylo nutné do hry roubovat indikátor zásahu, známý z jiných arkádových stříleček. Snad přece poznám, kdy cíl zasáhnu a kdy ne...

Půjdeme si zahopsat?
Většina animací zůstala původní a některé další, jako například máchání nožem, působí poměrně toporně. Ani pohyb s brokovnicemi není zrovna ideální. Zbraň se v rukou neskutečně kymácí a kolikrát jsem měl pocit, že Arťom poskakuje v dětském nafukovacím hradu.

Výhrady lze mít i k další z novinek, a to držení primární zbraně jen v jedné ruce, přičemž levačku používáte ke svícení zapalovačem. Nápad solidní, zpracování opět mizerné. Hra navíc garantuje, že při jednoručním držení znatelně klesá přesnost během střelby (ostatně jak by se dalo očekávat), ale v ostrém provozu tu údajnou nižší přesnost v podstatě nemáte šanci poznat a Arťom pořád střílí jako ostrostřelec.


Salto vzad, otočka a překulit na záda!
Poměrně zajímavá je reakce protivníků po zásahu. Zatímco ti lidští k zemi padají ještě vesměs normálně, mutanti z mně neznámých důvodů předvádějí tak neskutečně vypadající akrobatické vylomeniny, že zůstává rozum stát. A je úplně jedno, jestli to do některého z nich napálíte brokovnicí, kalašnikovem nebo třeba pistolí. Co ale považuji za prvek mnohem horší, je přítomnost jakýchsi bossů, což jsou povětšinou přerostlí mutanti, na které platí trochu jiná taktika. Některé musíte jako imbecilové ustřílet, někteří natáhnou krovky i bez jediného promrhaného náboje. Celkově mi ale přišli do hry přidaní poměrně násilně a klidně bych se bez nich obešel. Jinak je ve hře protivníků jen pár a pokud nebudu počítat ty lidské, setkáte se snad jen se čtyřmi typy (včetně na světlo háklivých pavouků, jimž se v mnoha případech chybně cyklí animace). A ještě taková malá poznámka – Temní teď mají blíže ke vzhledu klasických filmových mimozemšťanů.

Hejblátka, posuvníky a další
Pokud oproti 2033 čekáte rozšířené volby nastavení grafiky, tak nadšením skákat rozhodně nebudete. Výběr jako obvykle spočívá ve volbě jednoho z asi čtyř přednastavení, přičemž nově se ani nezobrazí, co tím kterým vlastně zapnete nebo vypnete. Je ale nutno podotknout, že hra vypadá nádherně a s nejvyšším nastavením je to doslova pastva pro oči.

Člověk by se až divil, jak krásně může vypadat rzí a hnilobou prolezlá šachta, zdevastovaná ulice nebo mutanty obývaná bažina. A nejlepší na tom díky lepší optimalizaci je, že vyšší nastavení si teď mohou dovolit i hráči s ne úplně nadupanými sestavami. Jenže nic není tak růžové, jak se na první pohled jeví a zvláště majitelé AMD procesorů s grafikami od ATI zatím hlásí problémy jak na běžícím páse (propady frameratu nebo dokonce celkově nízká plynulost hry i na nejnižších nastaveních, problikávající stíny, pády hry a tak dále).

Neopravuj nic, co se nerozbilo
Člověk by si jen těžko pomyslel, že něco, co dříve fungovalo, jde nějakým způsobem podělat. Hoši z 4A Games však předvedli, že to jde a dokonce víc, než by bylo zdrávo. Řeč je o Hraničářském režimu, kterýžto se objevil už v prvním díle hry a velice příjemně zvýšil obtížnost tím, že skryl veškeré indikátory na obrazovce a upravoval výdrž postav a účinnost zbraní. Nyní se vrací znovu, tentokrát však s několika těžko pochopitelnými novinkami. Ačkoliv v podstatě mění přesně to, co tehdy, samotné zapracování do hry je více než odfláknuté a nevydařené a nezdráhal bych se říct ani to, že na Ranger režim hra vůbec nebyla dělaná. Oproti předchozímu dílu není možné delším podržením určené klávesy zjistit, kolik u sebe máte munice a výběr vhodné zbraně tak probíhá naslepo. Nejprve se tak musíte dostat na nějakou neutrální stanici, vyhledat obchodníka a teprv u něj se podívat, kolik čeho vlastně nesete. Skutečně dementní řešení, jen co je pravda.

Hardcore hratelnost v poněkud otravném kabátu
Nezjistíte dokonce ani to, na jak dlouho vám vystačí filtry v masce - a co je horší, nemůžete ani okamžitě vybrat pomocnou zbraň. Každá z nich totiž zabírá jednu pozici na čtyřmístném kruhovém indikátoru, zobrazenému v levém spodním rohu inventární obrazovky. Tahem myši nahoru (vrhací nože), dolu (výbušniny), doleva (dynamit) nebo doprava (zápalný dynamit) si vyberete, co za zbraň budete chtít použít a hra se podle toho přizpůsobí.

Pokud ale s Hraničářským režimem hrajete hned napoprvé, máte smůlu, protože se kolečko nezobrazí a umístění jednotlivých kusů výbavy tak pro vás navždy zůstane jednou velkou záhadou.

Hraničářský režim dokonce odstraňuje klasické ikony interakce, takže pokud si od padlého protivníka chcete vzít lepší zbraň, než kterou právě třímáte, musíte se pozorně podívat na její model ležící na zemi. Stejně tak si budete muset počínat při sbírání munice a vlastně vůbec všeho, s čím jde nějak manipulovat. Přijde mi, že 4A Games šli cestou nejmenší námahy a HUD prostě zatrhli v konfiguračních souborech globálně, bez sebemenšího přemýšlení nad tím, jak se hra potom bude vlastně hrát.

Poněkud nešťastně jsme se tak dostali do fáze, kdy je hraní bez Hraničářského režimu o značný kus přívětivější, než s ním. A to i kvůli bonusovému AKS-74U, RPK a armádní munici zdarma, která do takto koncipovaného přídavku prostě nepatří (se zbraněmi problém nemám, ty si můžete volit dle vlastního uvážení). Pokud si tedy nechcete hru ještě více usnadňovat a přitom se ani v používání Hraničářského režimu nějak znatelně omezovat, můžete těch sto armádních nábojů vystřílet do zdi. Řešení je to sice trochu zvláštní, ale bohužel jediné možné.

S klapkami na očích
Druhým neduhem jest opravdu extrémně nízká hodnota zorného pole (dále jen FOV), kvůli němuž může mnoha hráčům být špatně a Metro si tak nezahrají. Zatímco Metro 2033 ještě požadovanou hodnotu umožňovalo upravit přepisem hodnot v několika souborech, Last Light nedovoluje už ani to – údajně kvůli problémům ve zobrazení, animacích, průniku kamery do Arťomových rukou a tak dále. To řeší až od včerejška dostupná aktualizace, která umožní základní nastavení této hodnoty přes konfigurační soubor.

Ale pozor! V konfigu není udáván horizontální FOV, nýbrž vertikální (a ten je samozřejmě nižší). Pokud jste kupříkladu zvyklí hrát na 90, vertikální hodnotu musíte upravit na 65. Pro ty, kteří by se v nastavování chtěli povrtat podrobněji, se rozhodně hodí FOV kalkulátor pod následujícím odkazem. Stejně tak je možné si ve stejném souboru vypnout vynucenou asistenci při míření. Holt takhle to dopadá, když se portuje narychlo. Hře navíc neprospívá ani občasné samovolné přepínání z běžné munice na armádní a dosti nevýrazná inteligence nepřátel, neschopných reagovat ani na náhlý výpadek proudu nebo rozstřelení světla přímo nad jejich hlavami.

A povedz, ako to na nás hovorí?
Těžko odhadovat, jestli překladatelé v Ceneze jsou placení od počtu znaků nebo od počtu chyb, ale tipnul bych si, že spíš to druhé. Jinak si nelze vysvětlit, že hned v popisu režimů hry dokázali tihle umělci nasekat víc chyb, než lobotomií postižený muflon posazený za klávesnici.

Vrací se mnou oblíbené bastardismy jako „Jseš“, ve větách chybí interpunkce, čárky nad písmeny, význam vět je kvůli překladu z anglického textu mnohdy nesprávný, neodpovídá mluvenému slovu, vyskytuje se tu tuna překlepů a jako takový malý bonus tu máme i hodně výrazů ve slovenštině. Postavy si „pýtají“ výbavu, důležité je „předovšetkým“... no prostě odpad. Snad poprvé můžu jednoznačně doporučit hrát s anglickými titulky, protože tohle už je vysloveně pohrdání jazykem a za takovou fušeřinu si autoři nezaslouží ani pětník. Kéž by se tak k fochu vrátil tehdejší CDProjekt.

Verdikt se blíží
Vzato kolem a kolem tu máme sic více než důstojného následovníka, ale rozhodně si netroufám tvrdit, že ve všech ohledech lepšího. Možná kdyby nebylo těch několika nemoudrých designových rozhodnutí a snahy cílit na širší herní publikum, byly by mé dojmy přeci jen o poznání lepší. I přes výborný příběh s několika nečekanými zvraty, naprosto bezkonkurenční atmosféru a oslnivou grafiku nejde přehlédnout kritické nedodělky, filmověji akčnější pojetí a občas natahovanou herní dobu, která se ale ani přes sebevětší snahu autorů nepřehoupne přes osm hodin. A to prosím pěkně bez spěchání.

Pokud se tedy do tunelů metra nemusíte mermomocí vydat okamžitě, klidně si počkejte na nějakou slevovou akci. Nic životně důležitého vám beztak neuteče a mezitím třeba vyjde ještě pár aktualizací a DLC, kteréžto by se časem mohly stát součástí základní edice.