Kingdom Come: Deliverance – zhodnocení věru dlouhé

Rok 1403 píše se a vojska Zikmundova, z Turků po krvi lačnících složena, snaží se obsadit Čechy malebné. Král Václav IV., bratr Zikmundův, je mezitím uvězněn a v kraji válka zuří. Trpící obyvatelé uniknout před šavlemi chladnými se snaží, kupci a pocestní na svých cestách přepadáváni jsou a krutost do té doby nevídaná v kraji panuje. Problém ten týká se všech. Trpí lid prostý, trpí i panstvo urozené. A trpí i Jindřich – syn kovářův, kterýžto během dní následujících nebývalých ztrát dočká se, avšak hrozbě smrti unikne a na cestu pomsty vykročí.

(Zde však dovolte mi vsuvku malou, kdy upozornil bych čtenáře na to, že s úpravami jistými valnou část hrál jsem. První ta spočívá v odstranění indikátorů otravných, o nichž dále v textu ještě více mluviti budu a i ukázky názorné přiložím. Druhá úprava grafická je, a ReShade ji zajišťuje. Na obrázcích dvou níže ležících povšimnouti si rozdílu možno je. Vlevo upravená scenérie nachází se, vpravo pak tu původní můžete zříti.)

Ačkoliv tedy příběhu nevídaného nedočkáme se, není nutno hned hůl lámat a raději na náplň herní podíváme se. Od úvodu zdlouhavého, přehnaně uzavřeného a nečekaně nudného (byť k překvapení mému nesly se sem tam i zkazky o tom, jak kvalitně zpracován a pestře promyšlen je), se po nějakých dvou třech hodinách plných animací a postupů předem daných dostaneme konečně do úseku, kdy nám kotlina česká nabídnouti může všechny krásy své, toliko v minulosti opěvované. A s nimi samozřejmě i kopce úkolů to promyšlených.

Inu... zpočátku to tak nevypadá ni v nejmenším. Nejde-li o donášku předmětů, jde o různé krádeže anebo časté hledání prstenů (za těch několik hodin mých v úvodu odehraných byl prsten žádán třikrát již). Zakázky rázu zajímavějšího začaly vyskytovati se až mnohem později, kdy nutno bylo například pro nebožku oběšencovu nový domov sháněti, věcí pár na svatbu sestřenice hradní paní  zajistiti, splašeného koně do hřebčína navrátiti, či dokonce knihu zakázanou z klášterní knihovny obstarati. Úkol tento zvláště se mi líbil, neb jal jsem se jej během noci hluboké plniti. Pod rouškou temnoty neprostupné, kterou jen slabé plamínky svící nesměle narušovaly, jsem pak opatrně našlapoval kolem mnichů spících, za doprovodu kostelní hudby podmanivé. V okamžik ten krve by se ve mně nedořezali, a pamatovati na zážitek ten ještě dlouho budu. Však otázkou zůstává, proč čekat dobu takovou nutno bylo, když hře věru to neprospívá. Budiž důkazem skutečnost ta, že již teď k mání jsou ke stažení pozice uložené, kteréžto alespoň úvod onen nešťastný překlenouti umožní.

Jak nastínil jsem již v odstavci jednom předešlém, hudba v Kingdom Come snese měřítka nejpřísnější, neb slovem jedním prostě bezchybná je. Stejně na tom i zvuky další jsou. Klapot koňských kopyt na površích rozličných rozpoznati okamžitě jde, nárazy kladiv do mečů kalených zvučí přesně tak, jako kdyby kovář přímo po vašem boku ve skutečnosti stál, cinkot mečů v bitvě skřípějících na zádech mráz vyvolává... a mohl bych tak donekonečna pokračovati.

K úkolům však pojďme se ještě vrátit na chvíli. Překvapivě více než jich samotných cením si hledání pokladů dle map kreslených, které zakoupiti či nalézti porůznu lze. Z hrubých to nákresů občas těžko seznat jde, co za místo míněno bylo, ovšem na stranu druhou je díky neurčitosti té hledání tuze zábavné. Vytrvalý hledač pak obdarován je výbavou vskutku bohatou. Ta ale v ohledu jistém narušuje ekonomiku okolní, neb prodejem věcí takto získaných přijdete si k větším odměnám, než které utržili byste plněním mrzce hodnocených úkolů běžných (a které navíc až přespříliš často hráče nutí od vesnice k vesnici pendlovat a půl země proběhnout jen proto, aby beztak nic důležitého splněno nebylo).

Rozloha měst a vesnic obydlených, stejně jako šíře polí, luk a lesů k nim přidružených, jasně najevo dává, že krajiny průzkum nebude otázkou mrzkých minut pár, ale podstatnější dobu zabere. S tím ruku v ruce možnost ukládání jde, a bohužel zrovna zde řešena je dosti zvláštně, ba přímo nedobře. Během příběhu hra sama volí, kdy uloží se a poskytne tak průzkumníkům čas k oddechu, ovšem dle vůle vlastní ukládati nelze. Tedy aby pravdě zadosti učiněno bylo, tak lze, ovšem v rozsahu značně omezeném. Uložení proběhne totiž pouze a jen tehdy, má-li hráč u sebe Sejvovici takzvanou, což alkoholový to mok jest a kterýžto možnost takovou v nabídce hlavní umožňuje. Nemá-li však poutník Sejvovici v kapsách svých, musí zavděk vzít nabídnutým ložem, kde pozici záchrannou vytvořiti rovněž může. Dlouze dohadovati nad rozhodnutím takovým by dalo se, avšak za mě a z pohledu mého skromného nevidím v tom přespříliš výhod. Cesty dlouhé jsou, kraje rozlehlé, lesy husté a v nich mnohá číhají nebezpečenstva. Je-li Jindra překvapen přesilou mužů v lesknoucích se zbrojích, kteří po majetku jeho prahnou a neštítí se kvůli pár grošům zbavit jej života toliko cenného, ztrácí hráč času mnoho jen proto, aby cestu celou opakovati musel.

Málo schopnosti obrany napomáhá i systém bojový, a to i přesto, jak prve krásně zněl a možnosti jeho líbivými se zdály. V boji možno vybrati si jednak úderu směr, druhako i sílu jeho. Obé však omezeno jest výdrží současnou, na kteroužto nutno mysliti. Útok nerozvážný vésti pak může ke značným to problémům a výhodu taktickou rivalovi poskytne dozajista. Síla rozdělena jest na typy dva – ten první, těžký, pomalý a razantní, již z názvu svého tušiti dává, oč půjde a jaká bude mít úskalí. Oproti tomu úderem lehkým Jindra toliko paseky nenadělá, zato ale neunaví se moc.

Z pocitu boje plynulého však ubíráno jest animací topornou, kdy občas nevíte, zda útok zdaří se, či nikoliv. I protivníci kejkle nečisté nestydí se používat, ba často s přesností shůry danou schopni jsou vykrýti většinu úderů na ně mířených, vzápětí pak sledem protiútoků dokonale za sebou navazujících odpovědět ještě stačí. Ne vždy se proto útěk z bojiště špatným řešením jeví – obzvláště ve chvílích, kdy z křoví vyřítí se přesila bojovníků zkušených a ze všech stran bodati do hráče čepelemi svými začnou. Navyknouti na mechaniku bojovou samozřejmě dá se, však nesnadná to bude cesta a vězte, že nadávek mnoho padne během učení se pohybů všech.

Jelikož mapa herní velká je a cestování značnou dobu trvá, umožněno je využíti přesunu rychého. Na tom nebylo by zvláštního nic, kdyby zpestřen nebyl setkání náhodnými. Bohužel události tyto probíhají vždy na místech stejných a až nezdravě opakují se, takže po několikerém putování již předem znáti budete, k čemu kde a kdy se schýlí. Jednou se u kraje cesty žebrák krčí, občas s rytířem zabojovat si můžete, a samozřejmě ani přepadení skupinou lapků po penězích prahnoucími nechybí. Ač například setkání běžná přehlížeti můžete, bojům již vyhnouti se nedá (či jen s pravděpodobností velmi malou). Když však během hodiny jedné už k šesté potyčce dojde, zážitku to věru neprospívá a hráč v případě takovém už snaží se událostem podobným předcházet, i když není to v silách jeho. Výhodou jedinou tak zůstává, že výbavu po protivnících padlých prodávat lze a ke slušnému výdělku tak si přijíti.

Nejen bojem si však Jindra projde. Ke slovu totiž několik činností vedlejších hlásí se a ke zdárnému postupu hernímu naučiti se je bude třeba. Od páčení zámků, kdy v kruhovém mechanismu slabé místo je nutno nalézti a poté držením klávesy zámkem otáčeti, nespouštěje však nalezený bod z místa určeného, přes studium knih naučných (k tomu však ponejprve nutno je čtení si osvojiti), až po alchymii pokročilou. Zvláště ta jest promyšlena důkladně, neb postupy všechny dodržovati nutno je. V případě opačném zdárně lektvar neuvaříte a zákonitě o suroviny všechny do kotlíku vhozené tak přijdete. Nasbírané byliny ponejprve na stůl vyložiti a v hmoždíři roztlouci musíte, až pak s nimi dále pracovati lze – třeba je po dobu určitou povařiti, další bylinu přidati a dokonce i do receptu v knize zapsaném nahlédnouti, což ohromně působivé je.

Stejnou chválu zaslouží si i zkušenosti získávané, přirozeně a pochopitelně působící. Čím častěji úkon daný vykonáváte a dovednost cvičíte, tím více zlepšujete se v ní. Na stupních určitých získá hráč pak bodů několik, jež rozdělovat dále ve třídě dané může dle uvážení vlastního. Zaměříte-li se na síly budování, časem můžete Jindřichovu nosnost navýšiti, či třeba s menšími úbytky výdrže při blokování úderů nepřátelských počítati.

Zarazilo však mě věcí pár. S plnými kapsami vracel jsem se jednoho slunného dne z lesů. Ověnčen a zatížen cennostmi tu většími, tu menšími, rozhodl jsem se, že Jindrovi ulevím trochu a že odhodím na zem širou předmětů pár. Však jaké bylo překvapení mé, když po rychlém to návratu nic na místě nezůstalo a já výbavu veškerou marně hledal. Žel ani po dlouhých minutách bedlivého pozorování nenašel jsem nic – a tehdy seznal jsem, jak nebezpečné takto konati jest.

A zmínil již jsem skutečnost tu, kdy poranění tělesná léčiti je možno spánkem vydatným? Že překupník rozezná mezi kabátci dvěma, jedním kradeným a druhým poctivě získaným, aniž by je kdy viděl, a ten kradený neodkoupí? Že součástí pokoje v hostinci, kterýžto na jednu či více nocí Jindra zakoupiti si může, je i truhla sdílená s předměty všemi dříve již uloženými, což sice i během obrazovek načítacích zmiňováno je, ale zvláštně v pojetí celkovém působí? Že koně, kteréhož získáte během příběhu Jindřichova, přivolati na jedno hvízdnutí klidně i z druhého mapy konce můžete a předměty v kapsách svých i na dálku do něj přesouvat? Že byť hovoří se o tom, jak okrádání lidí nevědoucích (zvláště obchodníků pak) bude za následek míti vztahy zhoršené, ničeho podobného za dobu celou nevšiml jsem si, a to nakradl jsem majetku pomnoho? Že v toulci šípy sic jedem otráviti mohu, ale lahvička ta nebezpečná stačí vždy jen na šíp jediný? Nebo že neobjevují se ve světě herním děti, o kterých sic řeč často je, viděti však ni jedno není? Mnozí pomysleti si mohou, že o drobnosti pouhé jde, však v porovnání se snahou celkovou přinésti zážitek skutečnosti se blížící, se mi vše zde zmíněné poněkud zvláštně jeví.

Dalším omezením, jež je v potaz nutno bráti, jest potravin kažení. Nápad vskutku zajímavý a opodstatněný, nebýt další to nedomyšlenosti, kterážto využití omezuje značně a v situacích některých dokonce ruší zcela. V okolí vesnic, tábořišť a porůzných to dalších obydlí k nalezení často jsou kotlíky s vařenou krmí, nepochybně chutnou velmi. Leč kotlíky tyto nehlídány jsou, nijakým omezením netrpí a tedy není pro Jindru překážkou využít právě míst těchto k zahnání hladu se vkrádajícího. Pozoruhodný to jev, zvláště v porovnání s ukládáním násilně omezeným a již dříve zmíněným. Od okamžiku, kdy přišel jsem na to, již na běžnou potravinu v kapse své sáhnouti třeba nebylo. Zkažené to potraviny však možno je i nadále obchodníkům a trhovcům prodávati, a to dokonce za (takřka) původní cenu potraviny čerstvé. Tedy otázkou je, zda o nedomyšlenost pouhou jde, či záměr určitý se v tom nachází. Je k úvaze však, zda z prodeje masa shnilého i půl tisíce grošů obdržeti mám, byť jde o předmět již té doby nepoužitelný.

Postav velké množství je a značných detailů mají, ovšem o co víc bylo pozornosti věnováno ve směru tomto, o to horší jest přirozenost jejich – hlavně ta výrazová. Při mluvení podivně působí, kůže jeví se jako z plastových hmot vyrobená a ani pohyby zbytku těla uvěřitelné nejsou. Mnohdy stane se, že máchnutí rukou podobá se spíše máchnutí lopaty, gesta toporná, často přehnaná zároveň jsou a končetiny jako kdyby občas kloubů pozbývaly.

Smutný to fakt, že Jindra do vínku jen málo výraznosti dostal a notná to přemáhání dávka nutna k oblibě jeho jest. Když už kdos s Jindrou pár slov prohodí, bude vyjma postupně získávaného ohlasu i na čistotu šatstva dbáti, což detail hezký je tuze. Hovory vésti lze cestou několikerou – diplomaticky, vyhrožováním, na city hrou, či třeba jen úplatkem prostým.

Dialogy běžné však často se opakují a namluvení samotné zní nezaujatě dosti, zvláště pak když pitvořeno je způsobem strašným a postavy tak mnohdy zní jako kdyby bez zubů narodily se. Podotknouti nutno jest, že dabing český tentokrát se nekoná a řeč veškerá vedena je výhradně anglicky, či pak jazykem francouzským nebo německým. Česky znít uslyšíme za hru celou jen písní pár a nadávek hrstku. Ty však mluvčím rodilým pronášeny nejsou a je znát to dosti.

Text psaný není na tom o nic lépe – ba snad horší neviděl jsem už dlouhou dobu. Nejen, že spousta překlepů, chyb a vytracené interpunkce v něm je, ale často se významově se slovem mluveným značně rozchází (perličkou takovou nepochybně jest výraz „for Christ‘s sake“, velmi svébytně přeložen jako „do psí prdele“). Slova některá pak raději ani přeložena nebyla, i když pro ně výraz ustálený existuje mnoho let. Místo výdrže se tak o stamině mluví, vysvětlivky nyní tutoriály jsou, úkoly jsou questy zvány a hráč pocit vlezlý má, že o kvalitu textovou rozhodně tu nešlo. Vyjma odporností typu „by jses“ a „jak jseš“, které skutečně nemají co na světě dělati, jsou přítomny v řadě neposlední i výrazy té doby nepoužívané – a to všechno tedy hodně vadí mi. O to více ve hře české.

V návaznosti na velikost světa dostupného nutno i optimalizaci zmínit, a ani to není úkolem nikterak lehkým. Všimnete si zcela jistě ponejprve textur zvláštně to rozmazaných a pomalu se načítajících, což v době této už ale řeší modifikace na internetu dostupná, případně nutno je hru na SSD disk instalovati. Objekty v dáli podivně rozmazané jsou a ani při přiblížení se k nim výsledek o mnoho lepší není. Mnoho modelů okolních je při ohledání bližším značně hranatých a i na nich textury jsou neostré značně, navíc bez jakéhokoliv efektu prostorového. Značný to kontrast k obličejům a oděvům postav, jimž ani ostrost, ba ani míra detailů rozhodně nechybí. Navýšení kvality zobrazovací v nastavení herním na tom pranic nemění.

Na sestavě mé však s plynulostí zásadní to potíže nebyly, byť nejnovější stroj rozhodně to není. Avšak nevyhnuli se problémům majitelé techniky modernější a někdy až nepříjemně často na propady počtu snímků stěžují si, což nepochybně zvláštní je. Sužováno Kingdom Come rovněž i záseky několik vteřin trvajícími je, a to i přesto, že jinak poměrně dobře hýbe se.

Hráč nucen je zvyknout si i na časté z děje vytrhávání, zaviněným neustálým zapisováním poznámek do Kodexu, či třeba zobrazováním tabulek upozorňujících na oblast nově navštívenou. Nejinak tomu je i v případech, kdy na doposud neuskutečněnou akci dojde. Tehdy zobrazen je text s radami obecnými, kteréžto ale stejně jako vše výše zmíněné násilně působí a zbytečně tak rozmělňován je prožitek vlastní, ten prvek toliko žádaný a toužebně budovaný. Hráč snaží se být přesvědčován, že svět okolní skutečným je, ovšem s vyskakujícím to textem z koutů obrazovky všech je snaha ta do bláta zadupána. Postrádám i možnost odstraniti ukazatelů několik – zbytečný a obří kompas v části horní kupříkladu, neb mapu k ruce mám a nahlédnouti do ní kdykoliv mohu. Stejně tak vědět nepotřebuji, že zrovna kolem kříže smírčího prošel jsem, či rozbitý povoz vedle mě se nachází. Však naštěstí i neduhy tyto již řešiti lze. Mnoho z nich nalézti se dá a k zážitku lepšímu napomáhají úpravy zde dostupné.

Textu však již napsáno mnoho bylo a nastává tedy čas dobrati se nějakého zhodnocení. Všechno v životě má svá ale, a bláhové by bylo mysliti si, že Kingdom Come výjimkou se stane. Království přišlo, to vskutku ano, ale přišlo ve spěchu a krokem značně nejistým. Nepochybně souhlasiti mohu, že svět to krásný vskutku nabízí a prvků nemálo po svém si řeší. „Po svém“ neznamená však, že vždy dobře. Velká je viděti snaha o výsledek jedinečný, který však až často rozmělňován je nápady, postupy a omezeními podivnými, chybami úkolovými, kteréžto jejich plnění znemožňují, ba sem tam i průběhem klišovitým, a nic z toho s onou požadovanou to uvěřitelností zrovna nejlépe nerozumí si. Však v době dnešní úprava dodatečná možná je, byť samozřejmě na výtky všechny zaměřiti se nepůjde.

Kingdom Come počinem dokonalým není. Zda budeme-li opak tvrditi jen proto, že o hru českou jde, si musíme v nitru svém sami rozhodnout. Věřte však, že dštít oheň a síru na hru samotnou či na Warhorse studio nebylo cílem mým, byť výhrad měl jsem (a stále mám) povícero. K čemu však vztek vedl by? Studiu celému zdařil se krok sice veliký, kdy po letech čtyřech dílo své dokončili, leč ve snaze toliko se od ostatních lišiti často hra zapomíná, čím býti chce. Stejně jako na fakt ten, že přednosti své neměla by odkrývat až po hodinách nesčetných a vzápětí je do země zadupávat provedením nešťastným.