Články kutilské se Vám očividně zalíbily, proto si i dnes dáme další pokračování. Tentokráte nahlédneme pod pokličku malování interiérů a úpravě počítačové skříně. Rozhodně je nač se těšit.
Malování
Už Vás také nudí ty staré, oprýskané stěny a fádně omšelá zašlá barva? Hybaj do Hornbachu či Baumaxu, Obi nebo kamkoliv jinam, kromě trafik a Lidlu pro barvičky a štětku (teď nemyslím ty slečny z okrajů silnic, ale takové to normální, běžné malířské chlupaté cosi s držadlem). Máte-li chuť vymalovat i strop (což je jaksi logické), budete potřebovat i štafle či větší židli.
Rozdíly mezi amatérem a profíkem jsou opět minimální - profík si jen z novin vyrobí slušivou čepičku a bude působit jako kdyby právě utekl z blázince. Více rozdílů nehledejte.
Je ideální, pokud veškerý nábytek z pokoje zmizí. Ano, skutečně všechen - i ta masivní a hrozně těžká barokní skříň z poctivého bukového dřeva, co váží minimálně metrák (a to ještě vyskládaná). Pokud však nějaký kus nábytku skutečně není možno vynést, je nutné jej alespoň zakrýt igelitovou fólií. Nyní se kutilové mohou vrhnout do díla. 90% lidí sáhne po barvě, která je zrovna nejlevnější. Zbylých deset procent zvolí barvu, která se jim líbí.
Nesmíme zapomínat na vhodnou ochranu očí - a teď nemyslím sluneční nebo dioptrické brýle. S těmi nám to asi moc dobře nepůjde. Kromě typických úrazů, které se při malování mohou stát (fraktura končetiny, rozseknutí lebeční kosti, pozření barvy v množství více než ohromném atd) nám hrozí i další nebezpečenství... barva může během krátké doby dojít (zvláště, pokud kutil omylem část kyblíku rozlije) a nebo zbytky barvy skončí na samotném kutilovi. Na druhou stranu mnoho lidí kvůli podobné vlasové parádičce chodí ke kadeřníkům a draze za to platí. Náš výtečník to má zadarmo a navíc hezky ladí i se stěnami.
Casemodding
"Na tohle vůbec nesahej, to neni pro amatéry jako ty!", zařve montér profík a odkopne od díla nezkušeného pracanta. Profík se chce odlišovat od obyčejných smrtelníků tak, jak to jen půjde. Proto se nespokojí s běžným mobilním telefonem, běžnou myší či běžnou počítačovou skříní, ale vykutí něco skutečně varlervoucího. Zatímco si obyčejný kutil zajde do obchodu a za rozumný peníz si vybere case odpovídající jeho představám, zkušený zlepšovatel vezme stávající bednu, kterou rozebere a nastříká libovolným lakem, co doma najde (klidně i růžovým). Svoji práci dělá pečlivě, proto bednu nastříká hned několikrát. Stékající barva postupně vytvoří na hranách a prolisech podivné fragmenty, kterým však kutil bude honosně říkat umění (i když to vypadá, jako by se mu na bednu vysmrkalo něco, co není z této planety). Netřeba snad dodávat, že v rámci celistvého designu montážník nastříká i dvířka od mechaniky, která pak za žádnou cenu nepůjde nijak otevřít.
Dalším krokem je stvoření průhledné bočnice. Easy... pilka na železo a běžný svěrák (TM) to jistí. Během několika minut je v bočnici díra jako od německého granátu včetně roztřepených konců - nehledě na to, že díra má tvar silně nepravidelný a nelze tedy s určitostí říci, co to vlastně je. Nevadí - nyní montér sahá po vrtačce, kterou do bočnice vyvrtá pár děr na šrouby či nýtky, které budou držet kus přichystaného plexiskla. Během šroubování / nýtkování se vší pravděpodobností okraje plexiskla popraskají a nebo se jinak znehodnotí a jedinou možností k uchycení tak zůstane buďto použít vteřinové lepidlo (viz. minulý díl), případně koupě izolační pásky.
Máme barevnou bednu, máme i stylovou bočnici. Co chybí teď? No jasně, nálepky a obrázky, kterými celou bednu dotvoříme přesně k obrazu svému. Nač ale kupovat drahé nálepky, když je doma tolik vhodných alternativ. Koupili jste si banány? Senzace - určitě na nich bude samolepka. Rychle s logem Chiquity pod dvířka mechaniky a šup hledat další věci, které na sobě mají podobný designový skvost. Vhodně poslouží například nálepky z balení zeleniny z Alberta nebo z lahviček od šamponů - ty jsou krásně velké a dostatečně IN. Na kutilově oblíbené paštice je velká samolepící etiketa s logem výrobce a krásným obrázkem bohatě namazaného pečiva? Super, to se taky bude hodit! Rychle s tím na bednu. Během krátké chvíle se bedna mění k nepoznání.
Už Vás také nudí ty staré, oprýskané stěny a fádně omšelá zašlá barva? Hybaj do Hornbachu či Baumaxu, Obi nebo kamkoliv jinam, kromě trafik a Lidlu pro barvičky a štětku (teď nemyslím ty slečny z okrajů silnic, ale takové to normální, běžné malířské chlupaté cosi s držadlem). Máte-li chuť vymalovat i strop (což je jaksi logické), budete potřebovat i štafle či větší židli.
Rozdíly mezi amatérem a profíkem jsou opět minimální - profík si jen z novin vyrobí slušivou čepičku a bude působit jako kdyby právě utekl z blázince. Více rozdílů nehledejte.
Je ideální, pokud veškerý nábytek z pokoje zmizí. Ano, skutečně všechen - i ta masivní a hrozně těžká barokní skříň z poctivého bukového dřeva, co váží minimálně metrák (a to ještě vyskládaná). Pokud však nějaký kus nábytku skutečně není možno vynést, je nutné jej alespoň zakrýt igelitovou fólií. Nyní se kutilové mohou vrhnout do díla. 90% lidí sáhne po barvě, která je zrovna nejlevnější. Zbylých deset procent zvolí barvu, která se jim líbí.
Nesmíme zapomínat na vhodnou ochranu očí - a teď nemyslím sluneční nebo dioptrické brýle. S těmi nám to asi moc dobře nepůjde. Kromě typických úrazů, které se při malování mohou stát (fraktura končetiny, rozseknutí lebeční kosti, pozření barvy v množství více než ohromném atd) nám hrozí i další nebezpečenství... barva může během krátké doby dojít (zvláště, pokud kutil omylem část kyblíku rozlije) a nebo zbytky barvy skončí na samotném kutilovi. Na druhou stranu mnoho lidí kvůli podobné vlasové parádičce chodí ke kadeřníkům a draze za to platí. Náš výtečník to má zadarmo a navíc hezky ladí i se stěnami.
Casemodding
"Na tohle vůbec nesahej, to neni pro amatéry jako ty!", zařve montér profík a odkopne od díla nezkušeného pracanta. Profík se chce odlišovat od obyčejných smrtelníků tak, jak to jen půjde. Proto se nespokojí s běžným mobilním telefonem, běžnou myší či běžnou počítačovou skříní, ale vykutí něco skutečně varlervoucího. Zatímco si obyčejný kutil zajde do obchodu a za rozumný peníz si vybere case odpovídající jeho představám, zkušený zlepšovatel vezme stávající bednu, kterou rozebere a nastříká libovolným lakem, co doma najde (klidně i růžovým). Svoji práci dělá pečlivě, proto bednu nastříká hned několikrát. Stékající barva postupně vytvoří na hranách a prolisech podivné fragmenty, kterým však kutil bude honosně říkat umění (i když to vypadá, jako by se mu na bednu vysmrkalo něco, co není z této planety). Netřeba snad dodávat, že v rámci celistvého designu montážník nastříká i dvířka od mechaniky, která pak za žádnou cenu nepůjde nijak otevřít.
Dalším krokem je stvoření průhledné bočnice. Easy... pilka na železo a běžný svěrák (TM) to jistí. Během několika minut je v bočnici díra jako od německého granátu včetně roztřepených konců - nehledě na to, že díra má tvar silně nepravidelný a nelze tedy s určitostí říci, co to vlastně je. Nevadí - nyní montér sahá po vrtačce, kterou do bočnice vyvrtá pár děr na šrouby či nýtky, které budou držet kus přichystaného plexiskla. Během šroubování / nýtkování se vší pravděpodobností okraje plexiskla popraskají a nebo se jinak znehodnotí a jedinou možností k uchycení tak zůstane buďto použít vteřinové lepidlo (viz. minulý díl), případně koupě izolační pásky.
Máme barevnou bednu, máme i stylovou bočnici. Co chybí teď? No jasně, nálepky a obrázky, kterými celou bednu dotvoříme přesně k obrazu svému. Nač ale kupovat drahé nálepky, když je doma tolik vhodných alternativ. Koupili jste si banány? Senzace - určitě na nich bude samolepka. Rychle s logem Chiquity pod dvířka mechaniky a šup hledat další věci, které na sobě mají podobný designový skvost. Vhodně poslouží například nálepky z balení zeleniny z Alberta nebo z lahviček od šamponů - ty jsou krásně velké a dostatečně IN. Na kutilově oblíbené paštice je velká samolepící etiketa s logem výrobce a krásným obrázkem bohatě namazaného pečiva? Super, to se taky bude hodit! Rychle s tím na bednu. Během krátké chvíle se bedna mění k nepoznání.
6 komentářů:
Co dodat.....zasee parádní díl.
teď mě napadá, Daty, nepsal jsi náhodou některé scénáře k Ajeťákům? (Pat a Mat) Jinak velice výstižné, jako chalupník a vesničan mohu potvrdit, že takových "kutilů" je u nás stále dost.
Scénář jsem zatím nepsal k ničemu, ale nepochybuji o tom, že jakmile se moje texty dostanou k filmařům, že mě někdo z nich kontaktuje ;-).
Nečekej na filmaře, mazej pro kameru a točit, točit, točit.
PS: Nechceš se mi mrknout na komp? Už zase nejde:-(
No, četl jsem, četl jsem, ale u etikety od paštiky jsem se málem posral smíchy :D:D:D:D
PS: nevím jak se tady ten šit podepisuje, tak kdyby něco, tak Apophis :D
Nejjednoduší by bylo vytvořit si účet na g-mailu. Těch pár kliků snad zvládneš ;-) Ale díky za ohlasy... jakmile z okolí zas nasbírám něco málo inspirace, budu pokračovat :-).
Anreil: Já bych ten počítač asi moc efektivně nespravil :-)
Okomentovat