Rainbow Six: Vegas 2 (recenze kampaně)

I když Duhová šestka nakopala zlým hochům zadky už před rokem a půl, kriminální živly opět vystrkují své rohy a obsazují proslulé Město hříchu, Las Vegas. Jak se s tímto problémem naše elitní jednotka vypořádala?

Netřeba očekávat nějaké drastické změny v pojetí herního žánru - UbiSoft sází jenom na rozsáhlejší lokace a na přítomnost spousty nových zbraní. Ono celkově poslední dobou začíná UbiSoft kvalitativně stagnovat. Po vyloženě zvoraném Splinter Cell: Double Agent (což už je taky dost dlouhá doba) či toužebně očekávaném, avšak ve výsledku jen průměrném Assassin´s Creed nabývám dojmu, že zlaté časy firmy jsou dávno pryč. Kde je doba druhého a třetího Splinter Cellu nebo Princů z Persie? Inu, lamentovat nad osudem firmy však v tuto chvíli nemá valný význam - pojďme se raději vrátit k recenzi... Hlavním prvkem, který se změnil, je zabarvení herního rozhraní do převážně modré barvy a novinky se odehrály i u hlavní postavy. Na začátku hry totiž na hráče nečíhá jen obligátní New Game, ale je nutné si vytvořit postavu, která co nejvíce bude vyhovovat každému jednotlivci. Z Bishopa, jak se hlavní postava jmenuje, můžete vytvořit černocha, japonce a nebo běžného bělocha s bradkou, knírkem, strništěm, případně jej můžete zahalit do kukly nebo mu nasadit balistické brýle. 

Spousta výbavy a zbraní je však na začátku hry zamčená a odblokovat ji můžete jen tím, že budete během hry sbírat body za zabití. Zní to možná trochu podivně, ale je to tak. Povede-li se Vám ukázkový zásah do hlavy (případně zabití na velkou vzdálenost), získáte jeden střelecký bod. Zlikvidujete-li nepřítele hezky zblízka nebo střelbou od boku, dostanete bojový bod. Po zabití ozbrojence jakoukoliv výbušninou, eventuelně zásahem skrz krytí se vám na konto přičte jeden bod útočný. Tohle rozdělení je zajímavé, ale limity k získání zablokovaných předmětů jsou možná až zbytečně nadsazené (nehledě na to, že jeden bod se vždy přičte i po obyčejném zabití protivníka). Tady to chtělo ještě trochu vyladit.

Během hry samotné na Vás žádné překvapení nečíhá - opět stačí naklusat do místnosti, pravým myšítkem se schovat za nějakou překážku (nejlépe pevnou) a vystřílet nabíhající pistolníky. Na začátku hry nepřátel moc nebude, ale s postupem času se na scéně objeví i slizáci za neprůstřelnými štíty a nebo elitní komanda, která jsou vždy ve značné přesile. Vy však na jejich likvidaci také nejste sami (až na jeden úsek). Společně s Bishopem jsou do akce povoláni ještě další dva spolubojovníci, kterým je možné zadávat jednoduché povely (vniknout do místnosti, hodit oslepující granát, jít na určenou pozici a tak podobně). Jejich inteligence není zrovna nulová, ale i tak se nevyvarujete několika nepříjemných kiksů - třeba momentky, kdy jeden z nich jen tupě zírá do slepého ramene chodby, nebo že se kolega někde po cestě zasekne a nereaguje tak na povel (což je třeba v případě vyčištění protější místnosti tak trochu problém).                                                                                              

To, že zbraní a nejrůznější další výstroje včetně neprůstřelných vest je ve hře spousta, asi nikoho nepřekvapí. Nepřekvapí ani již notně obstarožní grafický kabátek (který, co si budeme nalhávat, nebyl zrovna ohromující ani v prvním díle Vegas) - na něj si však hráč časem nějak zvykne. Nepřekvapí ani docela odfláknuté modely zbraní (přičemž některé jsou odfláknuté méně, jiné více... a některé dokonce vypadají pěkně). Hra a její spád sice hráče pořád nějak žene kupředu, ale spíše jen tak sporadicky. Už několikrát se mi u výtečných her stalo, že jsem se u monitoru zapomenul třeba až do dvou hodin do rána a až tehdy jsem zjistil, že bych svou tělesnou schránku měl uložit do peřin. U R6 se mi tohle skutečně nestalo, i když potenciál ta hra rozhodně má - a přiznám se, že první Vegas jsem těsně před finišem odinstaloval, neb mě vykonávání pořád jednoho a toho samého neustále se opakujícího postupu přestalo bavit. Je hezké, že se ve hře vystřídá několik prostředí (a některá z nich jsou skutečně povedená), ale jak už jsem nastínil před chvílí, postup hrou je po nějaké době spíš jenom rutina a nic člověka nepřekvapí... tedy krom setkání se s agentem Loganem, za kterého jsme hráli v prvním díle.

 

Hra se stejně jako minule ukládá na předem určených bodech a odtud se pak pokračuje dál. Beze změn vyšel i systém automatického uzdravování, tudíž i když vás někdo trefí samopalem do hlavy, stačí zalézt a během chvilky jste zase zdraví jako rybička (ale tento styl se k podobně laděné hře hodí, takže to neberu jako nějakou výtku). Z prvního dílu ve hře rovněž zůstaly dle mě dosti kýčovité bedny s vybavením, kde je možné si doplnit docházející granáty a munici, případně změnit výzbroj. Ono vůbec na zbraně jde dodat několik různých vylepšení, ať už je to široká škála zaměřovacího příslušenství (optiky ACOG, obyčejné puškové optiky s šestinásobným přiblížením, reflexní mířidla nebo laserové zaměřovače) či možnost vybavit svoji zbraň upraveným zásobníkem s větší kapacitou. Vždy však po jednom kusu, takže zbraňoví fajnšmekři budou řešit dilema, zda si do boje raději vzít kolimátor, nebo větší zásobník. U optik bohužel zamrzí skutečně nekvalitní, neřku-li dosti hnusná textura. 

Zajímavé bylo i to, že v jednom úseku hry se mi Vegas začalo přímo ohavně sekat - ale hned po návratu do interiéru se framerate zase vyhoupnul do příjemných výšin. Jinak se hra po celou dobu testování až do závěrečných titulků hýbala na nVidii 8800GT pěkně svižně s nastavením na maximu a v rozlišení 1680x1050. Co mi však nesedlo, bylo ozvučení hry. Možná na tom má vinu nastavení přímo u mě v systému, nebo si hra nerozumí s mojí prostorovou reprosoustavou (a nebo se stalo něco jiného, co si nedokážu dosti uspokojivě vysvětlit), ale zvuky zbraní zněly divně plechově a utlumeně (poznámka pro rýpaly - tlumič jsem na zbrani neměl). To samé se dělo i během několika dialogů, které nešly slyšet téměř vůbec. Ale jak říkám, chyba může být u mě - s Windows je možné vše :-). Můj systém však nemohl za docela dlouhou načítací dobu a rovněž nemá prsty v krátké herní době. Pokud hledáte hru na dlouhé zimní večery, Rainbow Six Vegas 2 jí rozhodně nebude.

Krom kampaně se ve hře nalézá i starý známý Lov na teroristy, kde jde jen o to vybít všechny zlořády na mapě. Můžete si zvolit hustotu odporu, vlastní výbavu, obtížnost, možnost hrát sám za sebe a ještě několik dalších možností. Zkušenostní body pak v tomto režimu nabývají mnohem rychleji. Multiplayer nijak hodnotit nebudu, neb jsem jej nezkoušel - a to z jednoho prostého důvodu - u her mě zápolení po síti nijak netáhne (multiplayer jsem nehrál ani u Stalkera, a to je co říct :-)). Nepochybuji však, že si online pozitivní jedinci hru oblíbí - v tom případě si klidně k mému hodnocení mohou připočíst jeden bod navíc. Pokud se však zaměřím výhradně na kampaň, tak o Rainbow Six mohu prohlásit jen to, že je to docela zábavná hra, kterou ale po jednom dohrání asi těžko někdo znovu rozehraje. Takže i hodnocení je jasné. Ne že by Vegas 2 bylo odpadem, to rozhodně ne, ale Ubi se skutečně až moc koncentruje jenom na vyváření jednoho a téhož konceptu pořád dokola s minimem přidaných změn (a kdoví, jak vůbec dopadne Splinter Cell Conviction - snad se nedočkáme prachsprosté kopie Assassin´s Creed). Doufám, že pokud Ubi zase za nějakou dobu přijde s dalším dílem (což je zcela předvídatelné), tak už do něj zakomponuje víc nových věcí.

                                                                      Hodnocení: 7/10