Na obloze mračna

Skutečně je těžké objektivně hodnotit pokračování hry, ke které jsem si nejen já, ale i tisíce dalších hráčů po celém světě vybudovali takový vztah, jako právě ke Stalkerovi. Proto mě mrzí, že sliby vývojářů (zase) nedopadly tak, jak se nám snažili tvůrci namluvit. Místo starého známého Označeného, alias Streloka, se vžijeme do nájemného žoldáka Šráma, do češtiny přeloženého jako žoldák Jizva. Jak se do Zóny dostal a co tady dělá je jako vždy tajemnější, než to nejtajnější státní tajemství. No ale přejděme k textu samotnému, tohle plkání o známých faktech nikoho asi moc nezajímá...

Tak jak?
Změn ve hře je hodně, ale celkový dojem ze hry je zvláštní. To co bylo přidáno, je buďto nevýrazné, nebo je to stejně jako spousta dalších věcí tak v půli cesty. Pojďme se podívat na hlavní věc, kterou se nový Stalker chlubí - pozměněným grafickým enginem. Je pravda, že hra vypadá skutečně krásně a je radost se jen tak dívat na okolní faunu a flóru (pokud na vás zrovna něco neútočí), ale přišlo mi, že celá hra působí možná až přehnaně světle. Tomu ale pomohla změna kontrastu a jasu. Hodně proklamované byly i modely postav. Zarazí vás rozhodně preciznost modelu plukovníka Lebedeva, kterého uvidíte hned na začátku hry, ale třeba takový barman o pár metrů dál vypadá docela odbytě (když bych přimhouřil oči, vypadá trochu jako Martin Stropnický :-)). Ani modely ostatních NPC nejsou zas tak odlišné. Byly použity detailnější textury a to je tak všechno. To se ale týká i povrchů - některé svoji detailností ohromí, některé jsou tak nevýrazné, že si jich pomalu ani nevšimnete. Zbraně jsou rovněž poněkud rozporuplné, a teď nenarážím na zmršený dostřel a přehnanou balistiku, ale na jejich vzhled. Takový Makarov nebo AKSU vypadají pěkně, povedl se i SIG SG550, ale u ostatních jsou modely téměř identické. Opět ve hře zůstalo diskutabilní přiblížení při pohledu skrz mířidla, během něhož ještě navíc dochází k rozmazání zbraně. Možná to na první pohled působí pěkně, ale často ne zrovna ostrá textura se tak ještě víc rozplizne. Rozhodně mě nepotěšil vzhled brokovnice TOZ, kde se spojuje jak nepovedené mířidlo, tak neostrá, nepříliš detailní textura a to samé bych mohl říct i o Enfieldu, pistoli Browning nebo o pušce ZMLR-300. Otázku může vyvolat i to, proč má třeba takový Makarov nebo pistole PB jinou texturu s dřevěným obložením, ale ikona je pořád ta samá, jako ve Stínu Černobylu (tudíž černošedá).

Peníze sice kazí charakter...
...ale z něčeho jakožto hlavní postava žít musíme, to dá rozum. Postupem času získáme prodejem zbraní a artefaktů zlatek víc a víc, ale za zbraně vám toho nikdo moc nedá a suma je jenom symbolická (což je jen dobře). Víc si vyděláte za plnění úkolů nebo za ono zmíněné hledání artefaktů. Finance pak můžete utratit za lékárničky, munici, zbraně nebo další výbavu. Jenže je tady něco lepšího, do čeho vrazit těžce nastřádané peníze. Tím něčím je pochopitelně upgrade zbraní, který je skutečně znát a který znechucení z neúčinné, nudné a zdlouhavé střelby poněkud minimalizuje. Zbraně, povalující se po zemi jsou vesměs poškozené a na pár vzácných vyjímek i neupravované, tudíž je střelba s nimi absolutně o ničem. Vylepšit zbraň si můžete u mechaniků a to hned v několika směrech. Máte u sebe MP5, do které je v dané oblasti málo munice a všude se povaluje střelivo do Makarova? Tak v tom případě se vyplatí za docela nízkou cenu překomorovat hlaveň a hned je v Zóně veseleji. To samé platí i pro rozšíření zásobníku, zvětšení přesnosti, snížení zpětného rázu a tak dále. Je však nutné dát si pozor na to, že některá vylepšení znemožní použití běžné munice a že jeden upgrade ve většině případů vyřadí upgrade další. Člověk tak musí alespoň trochu přemýšlet (i když časem objeví nejvhodnější kombinaci) a dávat si majzla na právě onu změnu nábojů. Vylepšená brokovnice vám bude naprosto k ničemu, když do ní nemáte ani jeden kulobrok. Hlavně že batoh přetéká normálními broky, které do zbraně prostě nenarvete, ani kdybyste stokrát chtěli.

Fyzika za čtyři
Ta nikdy nešla ani mě a jak je vidno, ani autoři na ni nekladli nijak zvláštní důraz (mě osobně ke štěstí stačil fakt, že těleso ponořené do kapaliny je mokré - kolik vody vyteče už byla druhotná věc). Ve hře narazíme na docela velké množství malých plechových či větších dřevěných bedniček, které v sobě téměř vždy skrývají nějaký ten užitečný proviant. Zvídavý stalker vytáhne nůž nebo pistoli, bednu zničí a se značnou nespokojeností zjistí, že v bedně nic není. Schová tedy zbraň zpátky do pouzdra a po deseti metrech si všimne, že kousek od jeho nohou leží veškerá vypadaná výbava srovnaná do úhledného komínku. Teď vám asi hlavou běží myšlenka, že tedy beden moc ničit nebudete a oprostíte se tak od dalšího hledání. Jenže s ohledem na opravdu akutní nedostatek výbavy (především obvazů, antiradů a lékárniček) by to byl krok poněkud neprozřetelný a později by hráče mohl stát život (a další nervy během loadovací obrazovky). Ono loadingů si užijete dost tak jako tak, o tom žádná - kromě krvelačných nepřátel bude našeho žoldáka sužovat i nejrůznější řada anomálií (kterých je ale narozdíl od Stínu Černobylu poněkud méně). Vynahrazují to však anomální pole, která se v omezeném počtu vyskytují v každé lokaci. V jejich centru je vždy nějaký ten vzácný artefakt, jenž u překupníka vynese nějakou tu zlatku navrch. Vzhledem k pozměněným a značně nepromyšleným statistikám je beztak budete hlavně prodávat. Abyste se ale k artefaktům vůbec dostali, je potřeba mít detektor. Tyhle poskakující mrchy totiž nejsou vidět a jejich přítomnost vám tak odhalí jen tato zvuk vyluzující věcička. Ten nejzákladnější jenom pípá a bliká a čím blíže se u artefaktu nacházíte, tím je zvuk a světlo intenzivnější. Později získaný detektor už na skutečně pěkném displeji zobrazí i pozici artefaktu a k dispozici je ještě jeden další. Z hledání těchto vzácných "dárečků" Zóny se tak nestává nudná nutnost, ale zábavné zpestření.

Hýbe se všechno
Během zabíjení zlých, proradných a agresivních nepřátel je hned vidět, že přibylo několik posmrtných animací. Postavičkám se podlomí nohy, protočí se a spadnou na záda. Po střele z brokovnice odletí kus vzad, což sice někdy působí trochu komicky (zvlášť na velkou vzdálenost, která pro loveckou TOZku skutečně nepředstavuje nějaký neřešitelný problém), ale jako celek to vypadá zajímavě a i povedeně. To samé už ale nenapíšu o pohupování zbraně v rukou naší postavy. Nečekám, že během chůze bude zbraň v ruce naprosto fixní, ale z toho kývání i při obyčejné pomalejší chůzi se může leckomu udělat i špatně. Pistole se pohupují podobně, jako ve videích z prvních betaverzí původního dílu hry, u pušek je to ještě horší (a nebudu komentovat pohyby při běhu). Avšak nejen posmrtnými animacemi je obohaceno obyvatelstvo Zóny - stalkeři se kryjí za překážkami, přeskakují přes nízké barikády a někdy se jim na strážních věžích povede i přeskok přes okraj ochozu a následně chvilku pobíhají jen tak ve vzduchu. Občas se stane i to, že se postavy sice kryjí před nepřátelskou střelbou, ale z druhé strany. Pistolníci je tak mají přímo před očima a kolegové tím pádem jsou v nevýhodě. Chybám se vyvarovat nešlo, ale Jasná obloha svého staršího brášku značně převyšuje (což je v tomto případě ne zrovna dobrá vizitka). Hodně to koresponduje s téměř bezchybnou intuicí, s jakou postavy používají granáty. Není vyjímkou, když na vás banditi sešlou třeba tři vybuchující dárečky hned po sobě. O to víc pak zamrzí časté výpadky AI.

To základní zůstalo, i když ne tak úplně
Stejně jako hráčskou obec minule naprosto uchvátila atmosféra postnukleárního světa, kde se kromě kriminálních živlů pohybuje ještě smečka mutantů a na každém rohu číhá smrt, zaujme i Jasná obloha svoji propracovaností. Bažina, jakožto úvodní lokace je opravdu detailní a pěkná, pár lokací tak nějak zklamalo a v těch známých se revoluce nekoná - jen tu a tam něco chybí a někde naopak něco přebývá. Pokud se vyžíváte ve hrách s komplikovaným příběhem a s několika dějovými zvraty, tak vás Jasná obloha zklame. Dá se říct, že stačí jít jenom za šipkou, občas něco zvláštního udělat a jenom sledovat mapu v PDA, kde že to zrovna je nějaká červená tečka na přímou eliminaci. Korunu tomu všemu nasadil neadekvátně uspěchaný konec hry (nebojte se, neřeknu nic). Snad jenom to, že outro má nějakých slabých deset vteřin a rozhodně nic nevysvětlí. Pak následují jako vždy titulky a návrat do hlavní nabídky. Hra jako vždy "graduje" v černobylské elektrárně, kde je nově navíc několik vojáků Monolitu, které nelze žádným způsobem zabít (jednoduše jen dole na zemi dotváří efekt přestřelky, zatímco Jizva stojí na můstku a... no, uvidíte sami). Až do konce života mi ale zůstane záhadou, proč autoři měnili inventář a manipulaci s ním - pokud si beru něco z krabice, vše probíhá tak, jak jsem zvyklý - stačí jenom klikat na danou věc a ta se přesouvá. Když ale chci něco někam uložit, musím každou jednotlivou věc ručně tahem myši přesouvat, což třeba u zásoby pětistovky nábojů do pistole dokáže hezky hnout s trpělivostí.

Hru jsem si - proč to nepřiznat - zkusil v ruštině a i když mi azbuka dělá problémy skoro jako operace mozku zlomeným zubním kartáčkem, dobelhal jsem se někam za Smetiště. Bohužel si následný pád hry spolu s aktuální pozicí vzal i všechny pozice starší, což znamenalo spuštění hry od začátku a vyslovení asi tisícovky zde nepublikovatelných nadávek. Hra mi všehovšudy za těch pár dní spadla asi třikrát (přičemž poslední pád byl ten nejhorší, doslova destruktivní). Téměř pokaždé se jednalo o chybu ve skriptech, což by se dalo čekat spíš u mě v modpacku, ale ne u hotové hry (i když beru v potaz rozlohu herního světa). Teď už se jen těším na český dabing, který soudě dle prvních ukázek konečně nepůsobí jak pokus dvou tří kamarádů z hospody, ale jako normální dabing, co se dobře poslouchá. Mírnější zklamání ve mě však zůstává i nadále, i když ho zase značně zmírní vydání extraktoru - což snad bude brzy. I tady si modding scéna najde svoje místo.