Žiješ ještě?

Balada o tom, jak Datastor o modem přišel a jak patero dní na výměnu čekal, tentokráte se v ději však neobjeví ani drak či hamounská princezna, dokonce ani tlupa banditů nebo mocichtivý rádce. Vše to začalo nevinně, přesně v pátek, ve dvě hodiny ráno, když widget s předpovědí počasí chtěl se marně připojiti k serveru. Když to pořád nešlo, i když se widget snažil sebevíc, došlo na slova Datastorova. "Něco nebude v pořádku", řekl jízlivým tónem a už se jal shodit veškerou vinu na naplánovanou, ač nijak předem ohlášenou odstávku služeb UPC vlivem počínající digitalizace. Od pátku do pondělí, Datastor klel a dštil na UPC síru kde a jak to jen šlo, vyslal posly s depeší, zda i v sousedním hrabství děje se tato nekalost a započal i vzývat bájné bohy (Zeus, Kalašnikov a spol.) a prositi je o pomoc. Nepomohlo.

Nepomohlo ni vysvěcení kutlochu Databuřičova, nepomohlo zaříkávání, ba dokonce ani šamanské rituály a tak se dne pondělního, ještě okamih před půlnocí rozhodl jízlivostí naplněný pseudobloger, nabuzen navíc další epizodou jeho oblíbeného kulhavého doktora použít svůj nyní již kreditem disponující telefon mobilní a zavolat na technickou potvoru. Když třetinu hodiny nevrlý pisálek, zrazen vlastním modemem, vyčkával a poslouchal uspávající odrhovačky "Jste osmý v pořadí, jste sedmý v pořadí... nezavěšujte, zlo teprve přijde!", brblal si sám pro sebe spousty, skutečně spousty nevhodných, dokonce až sprostých slov, z nichž polovina ještě ani není světu známa. Konečně! Telefon na druhé straně vyzvání! On skutečně vyzvání. Cesty telekomunikační jsou však spletité a proto byl Datastor hned vzápětí opět vržen do čekací fronty. Nyní už vzduchem proletělo sto procent světu neznámých sprostých slov a hladina ... řekněme vzteku ... prudce stoupla až do míst, kde indikátorům letí ručky pryč a kde vědci zalézají do protiatomových krytů.

Heuréka! Je to tady! Na UPC přeci jen někdo žije. Hlas z druhé strany vyzvěděl vše důležité, co je potřeba (jméno, číslo smlouvy, velikost bot a průměrná denní návštěva záchodu) a doporučil Datastorovi to, co marně prováděl celou tu dlouhou dobu. Resetovat modem. Inu, když po chvíli i operátor uznal, že chyba bude v modemu samotném, dohodl se s nerudným volajícím na servisní výměně. Datastor ukončuje hovor a sedá si do křesla. Dochází i na rčení "Mě omejou jak salám u Alberta" - provolaných 120 dukátů vypovídá hned o dvou věcech - 1/ nevyplácí se volat někam se SMS tarifem. 2/ Vždy se hodí mít dostatečný kredit a mobil ani s vlastnictvím internetu nevyhazovat. 3/ Je jedno, zda voláte v jednu ráno nebo v šest večer, budete čekat tak jako tak... 4/ Nevěřte, že to vyřídíte za chvilku.

Veselý dodatek na závěr: Pár dní mimo síť a Beestar si už myslí, že jsem mrtev. Hezké, alespoň někdo si vzpomenul ;-).

Postřehy z místa činu: Modem je drsnější než Chuck Norris. V podobných případech nepomáhají ani jinak relativně účinné metody (položení kladiva a hasáku vedle přístroje / pokus o urážení veškeré elektroniky / míření pistolí na přístroj či na sebe / vyhrožování spojené s příslibem brzké destrukce / prosení na kolenou a pochlebování přístroji).