I v době moderní dnešní, kdy člověk přeci jen trochu vyšší kvalitu očekávati by mohl (což je chyba veliká), najde v regálech obchodních center velikých nepoživatelné hnusy - ostatně něco málo řekli jsme si kdysi v článku na toto téma zaměřeném. Nyní však jest mou povinností investigativního bloggera poodhaliti další tajemné výrobky, čekajíce na své nové majitele a které svou příchutí zkřiví úsměv i kdejakému strávníkovi otrlému. Stalo se tak včera, kdy do Plusu zavedla mě cesta a já zřel ho tam. Guláš. Konzervovaný, vepřový, značky Karlův dvůr. Inu, proč ne, když téměř vše s logem tímto chutnalo dobře a nic hnusného pod ruku nedostalo se mi... navíc ne vždy chuť vymýšlet delikatesy je a v těchto případech vyklopit a ohřát pokrm hotový práci usnadní. Do vozíku tedy jeden šel a společně s ostatními věcmi odnášel si Datastor, stále ještě netušíc, konzervované překvapení.
Nadešel večer a skutečně přišla chvíle, kdy se pisálkovi nechtělo nic - avšak hlad sužující civilizaci již od nepaměti přihlásil se v nejnevhodnější chvíli a Datastor tak po konzervovaném zázraku sáhnul. Hmatem elegantním odtrhnul víčko plechové a nechal vyhřeznout obsah balení do hrnce. Na sporáku plápolá plynem živený plamínek, nyní ohřívajíc nádobu s pokrmem. Blogger krouživými pohyby vařečkou obsírá hrnec červenohnědou hmotou, kde se tu a tam občas i onen proklamovaný kousek masa objevuje a hned opět mizí jako americký voják v buši vzrostlé. Po chvíli plamínek zhasíná ruka má pootočením knoflíku černého a z hrnce k transportu guláše dochází. Bez újmy na zdraví se teplá poživatina rozprostírá na talíři a pisálkova ruka sahá po lžíci, kteroužto chce nekale zneužít k nasycení sebe sama. První ochutnání spojené s pokřiveným šklebem dává tušit, že ne vše je tak zcela v pořádku. Chuť spáleného čehosi, co se v ani nejděsivějších představách neodvažuji odhadovat není způsobena přespříliš dlohou dobou ohřevu, nýbrž výběrem surovin zřejmě odněkud ze skládky.
Znechucená osoba od talíře se odvrací, lžíci zahazuje v dál a za stálého míchání přelévá obsah talíře do mísy záchodové, kde jistojistě na pokrm čeká osud mnohem lepší. Odpočívej v pokoji, ty pokrme prohnilý, v hlubinách temných, kde nikomu ublížiti nemůžeš. Ámen.
Nadešel večer a skutečně přišla chvíle, kdy se pisálkovi nechtělo nic - avšak hlad sužující civilizaci již od nepaměti přihlásil se v nejnevhodnější chvíli a Datastor tak po konzervovaném zázraku sáhnul. Hmatem elegantním odtrhnul víčko plechové a nechal vyhřeznout obsah balení do hrnce. Na sporáku plápolá plynem živený plamínek, nyní ohřívajíc nádobu s pokrmem. Blogger krouživými pohyby vařečkou obsírá hrnec červenohnědou hmotou, kde se tu a tam občas i onen proklamovaný kousek masa objevuje a hned opět mizí jako americký voják v buši vzrostlé. Po chvíli plamínek zhasíná ruka má pootočením knoflíku černého a z hrnce k transportu guláše dochází. Bez újmy na zdraví se teplá poživatina rozprostírá na talíři a pisálkova ruka sahá po lžíci, kteroužto chce nekale zneužít k nasycení sebe sama. První ochutnání spojené s pokřiveným šklebem dává tušit, že ne vše je tak zcela v pořádku. Chuť spáleného čehosi, co se v ani nejděsivějších představách neodvažuji odhadovat není způsobena přespříliš dlohou dobou ohřevu, nýbrž výběrem surovin zřejmě odněkud ze skládky.
Znechucená osoba od talíře se odvrací, lžíci zahazuje v dál a za stálého míchání přelévá obsah talíře do mísy záchodové, kde jistojistě na pokrm čeká osud mnohem lepší. Odpočívej v pokoji, ty pokrme prohnilý, v hlubinách temných, kde nikomu ublížiti nemůžeš. Ámen.
9 komentářů:
to sa nám stalo raz - to bola raz v Billa hnojte obrovitánska akcia - 3ks pizze Ristorante za cenu dvoch... To bol hnus velebnosti, to som ešte nežral! Cesto (???) jak keks, normálne sa to drobilo, a zvyšok toho pizzoidného niečoho bol snáď zelený!!!
Predtým bola vždy táto pizza vynikajúca, no na zľavu sa dá predať asi ozaj všetko. Každopádne, už ma nikdy v živote nenapadne si kúpiť mrazenú pizzovinu.
Jak myslíš že chutnají ty konzervy ve stalkerovi ?? z flaks xD
Ty Daty,kde ty na to chodíš :D Tento styl psaní,taková ta staročeština,to je prostě Bomba s velkým B!
Jde to samo, zvlášť když člověka můza navštíví a chvíli u něj posečká ;-).
To máš z toho, že žereš tyhle jejich výtvory. Víš jak se dělá tenhle guláš? Ne? Tak si přečti můj blog a nebo tohle: Vezme se hromada kuřecího, vepřového, starého kuřecího a krysího masa, hodí se to do mlínku, přidá se deset kilo koření a... TADÁ... Čerstvý hovězí guláš je na světě. Pro další informace si skoč na můj blog, tam je to popsáno důkladněji.
Shnilé mražené americké brambory jsou taky chuťovka.
Šifty, na to, abych zjistil, jak se dál zpracovává mrtvá krysí rodinka nepotřebuju pročítat články. Albert je toho důkazem :-).
Ono je navíc úplně jedno, jestli si koupíš něco v konzervě, paštiku, párek a nebo třeba salám. Kdybych měl přestat jíst to, kde nemám jistotu původu, tak bych nemohl vzít do huby vůbec nic.
P.S. - na blogu jsem si to pročítal hned, jak jsi ten článek psal.
Datastore, divím se, že jsi to přežil bez újmy... já včera snědl nějákou údajnou náhražku párku, která taky chutnala jako "cosi"... samozřejmě mě přinutila máma. Dnes, místo abych byl s gymplem v kině tady sedím v peřinách a zvracím. Od dnešku slavnostně přísahám, že párků se nikdy v životě nedotku. Ale k tvému článku- styl psaní se mi hodně líbí :). Jen tak dále.
Jj, takto od určitého času už nepijem ani víno a ani čerešňovicu... určite boli pokazené!
Okomentovat