Mafia II - druhé dojmy

Tak nějak jsem si řekl, že bych mohl plně prozkoumat všechny ty slibované detaily, co zřejmě takovou měrou zastínily normální logickou hratelnost. První zajímavost na sebe nenechala dlouho čekat a po vlezu do restaurace mě stará prodavačka vyděsila jednak tónem hlasu a druhak svoji naprosto uchvacující intonací, která se blížila řidičovi náklaďáku, co týden nespal. Odhodlal jsem se ke koupi párku v rohlíku, načež mě jeden z hostů počastoval příjemným "Jdi do hajzlu!". Tak fajn.

Vyšel jsem ven a rozhodl se, že bych mohl změnit svoje přibližovadlo za něco elegantnějšího. Přistoupil jsem k pěknému kousku, zběžně omrknul okolí a překonal malou překážku v podobě okénka. Nastartování nebyl problém, rozjezd byl trochu komplikovanější a mám dojem, že jedna telefonní budka bude potřebovat generální opravu. Nic dalšího mi ale nebránilo v tom, rozpálit to během chvilky na stodvacet za hodinu a upozornit na sebe projíždějící policejní hlídku. Moc se mi nechtělo zastavovat a tak jsem houkající maják ignoroval. Pak se mi pod kola nějakou náhodou připletl pochůzkář a už byl oheň na střeše. Dobře, tohle byl rozumný důvod k zastavení. Sotva ke mě policejní sbor přiběhl, uplatil jsem je dvěma sty dolary... což na to, že jsem jim zajel kolegu a způsobil nesrovnatelně větší škodu, bylo velice milé.

Po chvilce jsem měl další potyčku s policií, neb jsem si dovolil zlotřile vypít sklenici coly. V rohu obrazovky v tu ránu byla ikona želízek a já se cítil tak provinile, že jsem musel přibíhajícího strážce zákona znovu uplatit - tentokrát ale ne dvoustovkou, nýbrž třemi stovkami (nechtěl jsem přeci za tak ohavný čin, jakým vypití skleničky coly nepochybně je, jít sedět a nebo dokonce vyfasovat trest smrti). Jsem ale rád, že krádež nápoje je v Mafii hodnocená mnohem přísněji, než eliminace strážníka. Poldové už se díky mým úplatkům zjevně napakovali na dva důchody dopředu, protože maličkou eskapádu, v níž figurovalo moje auto, nebohý chodec a pár zubů na zemi, už přešli bez sebemenšího zásahu.

Povedlo se mi dokonce zjistit, že s Vitem můžu vykrádat obchody. Demo sice nabízí jenom hodně málo míst k tak nekalým praktikám, ale přece jenom se sem tam něco najde. Započal jsem své běsnění u čerpací stanice. Obsluha, ač s tvrdým výrazem a konstatováním, že by bylo lepší co nejdřív vypadnout, dostala kousek plechu do hlavy a z kasy jsem vybral třicet dolarů. Nic moc, ale na začátek to stačilo. Další zastávkou byla restarurace, tentokrát ale obsluha dostala pár ran pěstí. Než jsem stihnul vybrakovat kasu a po italsku zmizet, bylo celé okolí obsypáno nejen policejními auty, ale i ozbrojenými civilisty. Bez problému... autoheal funguje rychleji než lidská myšlenka a po pár sekundách na zemi ležela spousta zbraní včetně bezvládných hromádek polygonů.

Vyběhl jsem na ulici, zahnul k obchodu s oblečením a převlékl se do "slušivé" žluté košile, ve které jsem vypadal jako obživlá slunečnice. Strážcům zákona jsem skvěle zamotal hlavu, neboť smutně odkráčeli pryč, i když jediným podezřelým s odpovídajícím popisem jsem mohl být v okruhu deseti mil skutečně jenom já. Strážníci se vrátili kamsi do neznáma a Vita jsem nasměroval k autu, které jsem si na dobu neurčitou hodlal zapůjčit. S laxním dabingem Vito vyhodil právoplatného řidiče na chodník, nastoupil do vozu a schytal čtyři rány z Coltu do hlavy. Majitel auta nebyl jedinou postavou, která se se mnou rozhodla zatočit a tak se na minimapě zobrazilo celkem osm dalších ikonek nepřátel. Všichni samozřejmě démonicky natěšení na můj skalp. Sice jsem pár nábojů schytal (a to přímo do hlavy), ale nebylo to nic, s čím by si automatické uzdravování neporadilo a už během pár vteřin jsem byl zase zdravý jako rybička.

Jestli někdo naletěl slibům, jak bude město veliké a předčí rozlohu původní Mafie, bude (mírně řečeno) rozčarován. Po odzoomování mapky je patrné, že město se spíš smrsklo, nerozrostlo se ani o píď. Auta jsou rychlejší, takže hlavní tahy budete mít prozkoumané za chvilku a s ohledem na systém placení pokut nic nebrání v permanentním vypínání omezovače rychlosti. Stejně když vás už nějaká policejní hlídka uvidí, stačí zaplatit padesát dolarů a mašírovat si to rychlostí nadopovaného kamzíka dál. Omezení na tři pokuty samozřejmě taky zmizelo a samotná inteligence nepřátel je katastroficky směšná. Policejní složka pobrala rozumu zdaleka nejmíň a jednou vás strážník málem zastřelí za ťuknutí do zaparkovaného auta a jindy je mu jedno, že přejedete tři chodce přímo za jeho zády. Klasičtí nepřátelé pak taky nejsou nijak zvlášť mozkově vybavení a většinou jenom stojí na místě, sem tam vykouknou zpoza překážky a ani je nenapadne vás oběhnout. Přitom zrovna včera mě při hraní prvního dílu (mise Skvělý obchod) jeden mafián s brokovnicí potají obešel a střelil mě brokovnicí do zad. Smutnější o to víc, že mezi oběma díly uběhlo osm let.

Co z toho tedy vyplývá? Mafia skutečně má hrozně moc detailů. Problém je, že jsou buďto naprosto k ničemu a využijete je stěží jednou, případně jsou zcela zbytečné a radši se jim vyhnete úplně. Strávíte snad půl herní doby tím, že si budete nechávat čistit boty nebo chodit na jídlo do restaurace, když to stejně k ničemu není? Asi ne.No to je fuk, radši bych přešel k tomu, co se mi osobně hodně líbí... a i když toho nebude moc, je slušné se o tom zmínit.

Předně tady máme možnost změny obleku, čehož jsem využil a v duchu klasických gangsterek jsem si za směšných pětašedesát dolarů koupil dlouhý tmavý plášť s kloboukem a tmavou košilí. Smutné je ale to, že není na výběr z víc druhů oblečení a že po pádu do vody o svoji garderobu přijdete. Buď jak buď, šaty dělají člověka a mafiána zvlášť.

Stejně tak můžete zajet do lakovny, kde se šikovný mechanik postará nejenom o opravu zničeného vehiklu, ale můžete si koupit nové ráfky, změnit poznávací značku a nebo kompletně přestříkat auto. Znovu ale vyvstává otázka, jak moc to ve finální verzi půjde využít. K čemu ale nemám sebemenší výhradu, je soundtrack s dobovými hity. Výběr se neuvěřitelně povedl a první Mafii ostudu nedělá. Bohužel je to pořád na důstojného nástupce setsakramentsky málo.