Recenze na Biosho... teda vlastně na Singularity

Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak. Heslo stejně známé a vyčpělé jako Přestaňme zadlužovat republiku s fotkou vysmátého Pavla Béma... ale dnes se nebudeme bavit o finanční stránce státu, leč o výletu do Ruska.

Sbalte si kufry, vyrážíme na ostrov Katorga-12, ležící kdesi v Ochotském moři. Na tomhle utajeném kousku pevniny si sovětští technici hráli s roztodivnou látkou E-99, díky které si mohli formovat časovou křivku. Podle těch nejotřepanějších klišé se soudruhům něco zvrtlo a čas se doslova utrhnul ze řetězu. Už od začátku je znát vliv Unreal 3 Enginu, který podle mě vypadá všude úplně stejně a který vám místo sovětského výzkumáku připomene hlavně Bioshock. Jestli je to dobře nebo ne, nechám už na vás. První půlhodina se akcím budoucím zrovna moc neblíží a spíš se snaží hráče všelijak mírně děsit - i když se to zrovna dvakrát nedaří. Flashbacky z minulosti, roztroušené lístečky se vzkazy nebo třeba míč, koulící se z domovního schodiště... Silent Hill rozhodně nečekejte.

Využitím našeho výhodného balíčku se automaticky zařadíte do soutěže o nový Kalašnikov.

Poměrně záhy se dostanete nejenom ke střelné zbrani a prvním mutantům na odstřel, ale rovněž k základnímu stavebnímu kameni Singularity - malému zápěstnímu disku, zvanému TMD. Vypadá to jako malé frisbee a zastává funkci kompaktního all-in-one plasmidu (sákryš, zase ten Bioshock). TMD má několik režimů, přičemž tím stěžejním je samozřejmě ono toliko proklamované převíjení času tam a zpátky. Hodně rychle zjistíte, že hrátky s časem nejdou použít na všechno, ale jen na předem určené předměty a na téměř všechny nepřátele.  Jenže je tady háček - blbnout s časovou kontinuitou nejde do nekonečna. Všechno závisí na aktuální míře energie, která se zobrazuje hned pod indikátorem života. Nést můžete několik napájecích jednotek a jakmile je všechny spotřebujete, budete muset poměrně dlouhou dobu počkat na kompletní nabití.

V prvních minutách jsou hrátky s TMD vcelku zajímavé, ale radost z objevování všech jeho schopností rychle vyprchá a v tu chvíli si uvědomíte, že do dveří vtrhla konstantní nuda. Bez pozvání, mrcha jedna, ani boty si nezula. TMD je ale sem tam nutné k vyřešení nějakého dílčího hlavolamu - a tehdy si hráč opět radostně povyskočí v naivním očekávání změny. Výzvy máme přece všichni rádi a malé protočení mozkových závitů není nikdy na škodu. A protože se autoři hry skutečně činili, tak tyhle puzzly dají zabrat asi tolik, jako otevřít víčko od jogurtu. O to smutnější je pak zjištění, že se nápady pořád dokola recyklují a další nástrahy už budete řešit tak nějak automaticky (ve valné většině případů si stačí trochu pohrát s bednou a tu pak použít k přeskoku jinam).

Kdo bude nahoře poslední, nedostane večeři.

Když už si zvyknete na to, že krom střelby do enemáků a opravování/degradování věcí vlastně nic dalšího dělat nebudete, objeví se další "zpestření". Vzpomenete-li na moje úvodní srovnání s Bioshockem a zavzpomínáte na malé sestřičky, kterak z mrtvol hbitě těžily látku zvanou Adam, budete tu jako doma. Jen místo velkých injekčních stříkaček budete narážet na podivné svítící bombičky s E-99 (přesně tak, je to ta samá věc, kterou ke svým nekalostem používali zlí sovětští bádalové). Jenže i tady je problém...

Není totiž oblast, kde by se těhle kravinek nedalo nasbírat minimálně pět. Vstoupíte do místnosti, prohledáte skříňky a ejhle, hned máte plnou kapsu. Otevřete dveře, projdete chodbou, nastřádáte dalších několik flaštiček a za rohem to samé. Proč byste měli tahle malá a svítící potěšení hledat? Dají se za ně (respektive za jejich body) nakoupit rozličná vylepšení do vlastní postavy. Je libo vyšší odolnost před průstřelem, větší výdrž a nebo třeba schopnost se během souboje částečně uzdravovat? Tohle všechno je k mání, i když to nebude zadarmo. Mnohé upgrady jsou přestřelené až hanba, což ale vzhledem k tunám flakonků nebude představovat nijak velkou překážku. Víc zamrzí, že zhruba polovina všech vylepšení je naprosto k ničemu a nekoupíte si je ani ze zvědavosti. Rozšíření kapacity plic je naprosto zbytečné, neboť všude tam, kde budete potřebovat zadržet dech, se nachází nějaká ta vzduchová kapsa (a nebo rovnou výlez na pevninu). Podobně je na tom rozšíření kapacity TMD disku a nebo zesílení jeho řežimů. Hlavní slovo stejně jako vždy odvedou zbraně a je naprosto jedno, že nejsou nijak zvlášť účinné a že tak jako tak využijete jenom hrstku z toho, co můžete najít. 

Nestáhnul jsem detaily na minimum, to se jenom sem tam nenačtou textury.

Dalším důkazem, že se zájem má upřít na TMD a střelbu využívat jen jako zpestření, je celkový malý počet střílejících hraček. Ty jsou zastoupeny v klasické sestavě od pistole, která vypadá jako kříženec Desert Eagla a bubínkového revolveru (od kterého si vypůjčila právě ten bubínek), přes naprosto nudnou brokovnici s vcelku mizerným účinkem až po útočnou pušku Valkyria. S Valkýrií zavěšenou proklatě nízko u pasu zřejmě strávíte zdaleka nejvíc času, a to nejenom kvůli její praktičnosti a kapacitě zásobníku. Krom těhle tří kousků se do rukou hráče dostane i odstřelovačka Kasimov, kterou až na pár kratičkých úseků necháte s klidným srdcem odpočívat někde na zemi. Na samotný závěr si představíme i čtyři futuristické kousky. Jako první se představí Autocannon - rotační kulomet s vysokou kadencí, nábojovým pásem, poměrně vysokou přesností a celkem solidním účinkem. To všechno ho staví do role druhé nejvyužitelnější zbraně z celé hry, i když pohyb s ním je samozřejmě znatelně pomalejší. Druhým ze čtveřice je až na jeden vynucený případ naprosto nepoužitelný, nepraktický a tudíž totálně zbytečný granátomet. Zbylou dvojici tvoří hřebíkomet (ten jsem nevyužil ani jednou) a podivná zbraň Seeker. Ta je zajímavá v tom, že každý vystřelený projektil můžete v omezené míře ovládat tahem myši. První setkání je celkem zábavné... bohužel jenom to první. Dokonce se můžete potkat i s raketometem, ale přes ten jsem jenom bez zájmu přeběhl a proto vám k němu nic podrobnějšího neřeknu. Nezáleží pak ani na tom, že si s sebou můžete v jednu chvíli nést jenom dva kousky.

Ke zbraním se váže další zajímavost, a to jejich postupné upravování. Vylepšování s sebou ale nese dvě omezení. Jednak musíte najít speciální upgradovací sadu. Těch je ve hře dostatek a nikdo z tvůrců se ani neobtěžoval je nějak důkladně poschovávat. Druhak musíte jednotlivé upgrady aktivovat ve speciálních zbraňových stojanech, kterých je taky hodně. Stojany pak mají i jednu další výhodu a zároveň nevýhodu - můžete si v nich za levný peníz koupit chybějící náboje.

Problém tkví v tom, že se tím maže poslední důvod, proč byste vůbec měli zkoušet nějakou jinou hračku, než stávající a jistě notně vylepšenou pušku. Nicméně možnosti dokoupení střeliva jsem si všiml těsně ke konci hry, což paradoxně hernímu dojmu spíš pomohlo. Rozsah upgradů nijak nevybočuje z vyjetých kolejí a kromě rozšíření zásobníku nebo zvednutí účinku munice se dostanete třeba i ke znatelně rychlejšímu nabíjení.

V dnešním díle Babicových dobrot si ukážeme, jak rychle a zdravě připravit parazita na víně.

Z předchozích odstavců by se mohlo zdát, že je Singularity špatná hra. Je i není. Rozhodně je vidět snaha přinést něco alespoň trochu nového, ale když hra svým herním konceptem naprosto zaspí dobu a svoje největší trumfy vybalí téměř na začátku hry (navíc ještě s tak nedomyšleným a smrtelně repetitivním provedením), tak z ní hráči nadšením skákat nebudou. A rozhodně ne ti, kteří nevládnou anglickým jazykem - v recenzi jsem se o tom sice nezmínil, ale hra ze zcela neznámého důvodu postrádá titulky k mluvenému slovu (i když se podle všeho texty nachází v herních souborech - jen se nezobrazují). Možná, že Raven Software měli problém si na to vyčlenit jeden soubor a do nastavení mrsknout přepínač "Subtitles: On/Off".

Pokud jste čirou náhodou čekali, že se Singularity bude hrát stejně jako na starých videích a že se budete moci vyřádit podle vlastní nálady, budete zklamaní. Pokud ale hledáte cokoliv, čím byste zaplácli nudný víkend a nehledíte přitom na originalitu, rozhodně si přijdete na svoje.


Hodnocení: 67%